Ingušsko (od našeho spolupracovníka) - Severní Kavkaz má své fotbalové giganty: dagestánský Anži, za který minulou sezonu hrál sám Roberto Carlos, a čečenský Těrek, nad nímž drží ochrannou ruku tamní prezident Ramzan Kadyrov.
Sousední Ingušsko nepatří mezi regiony, které vášnivě žijí fotbalem. Nesrovnatelně větší popularitu - a především dlouholetou tradici - tu mají bojové sporty a zápas.
Ani fotbalové mistrovství Evropy se v Ingušské republice, hraničící z jedné strany s Gruzií a z druhé s Čečenskem, masově neprožívá.
Marně by fotbalu chtiví fanoušci hledali sportovní bary nebo velkoplošné obrazovky na náměstí. Neuspěli by ani v hlavním městě Magasu, natož v jiných koutech regionu.
Potkat ve městě někoho v dresech ruských fotbalistů, byť by právě vyhráli fotbalové Euro, by byl malý zázrak.
Mistrovství na nové televizi
V Ingušsku však absolutní fotbalové mrtvo nepanuje. Sem tam se o svátek evropského fotbalu někdo z místních zajímá.
"Na mistrovství se těším, dokonce jsem si koupil novou televizi," tvrdil minulý týden trochu nepřesvědčivě postarší taxikář, vyhlížející před letištěm nového klienta.
Jako většina Ingušů prý není zapáleným fanouškem, ale na zápasy ruského týmu se podívá. A to prý nehledě na to, že do reprezentačního výběru nakonec nebyl povolán ingušský rodák hrající za moskevský Lokomotiv Magomed Ozdojev.
"Já bych ale váš tým nepodceňoval. Žádného českého hráče sice neznám, ale zdáte se mi silní," prorokoval ještě před ostudným rusko-českým zápasem na Euru ve Vratislavi šofér.
Za Čechy!
Při zmínce o fotbalovém souboji mezi Ruskem a Českem někteří obyvatelé Ingušska neskrývali, že jejich sympatie jsou spíš na naší straně. A to nejen kvůli tomu, že slovo Čech je žargonový výraz pro Čečence, které Ingušové považují za větší bratry než Rusy.
"Fotbal moc nesleduji, ale myslím si, že vyhrajete. Rusko nic neumí. Jen se podívejte, musí si brát trenéra ze zahraničí. Proto si myslím, že vyhrajete," říká asi šedesátiletý pán v tradiční muslimské čepičce. "Kdybych pil, tak se dokonce napiju na vaše vítězství," dodal.
Českému nároďáku a jeho děravé obraně nakonec nepomohlo ani "rouhání" mladého Inguše, postávajícího nedaleko letního divadla, který podle svých slov "bude fandit komukoliv, třeba i Němcům, jen ne ruské reprezentaci."
Gólová družba národů
Druhý den po českém debaklu bylo na tvářích ingušských milovníků fotbalu vidět, že je výhra ruského týmu přeci jen potěšila.
A jak by ne. Ačkoliv vztahy mezi Ingušskem a Severní Osetií byly vždycky problematické, na čemž se výrazně podepsal krvavý konflikt ze začátku devadesátých let, na dva góly Osetince Alana Dzagojeva byli i Ingušové hrdí. Vždyť Kavkaz znovu dokázal svou sílu. A v samém srdci Evropy.
"Pěkně jsme vám to nandali. Ale není všem dnům konec. Byl to první zápas, celé Euro je před vámi," chlácholil reportéra Aktuálně.cz novinář z Magas TV a fanoušek italského Juventusu v jednom.
"Je jen škoda, že místo Baroše nehrál Nedvěd, výsledek mohl být jiný," pronesl na rozloučenou. Jako by přitom četl myšlenky mnoha českých fotbalových fanoušků.
