Soul (Od našeho zpravodaje) - Hodinu cesty od jihokorejské metropole Soulu leží domov důchodců. Jihokorejci mu říkají "domov sdílení" a bydlí v něm devět žen ve věku od čtyřiaosmdesáti do dvaadevadesáti let.
V areálu je i muzeum věnované korejskému traumatu a překážce ve vztazích Korejců a Japonců. Osudům desítek tisíc Korejek, které v době války ve třicátých a čtyřicátých letech musely sloužit japonské armádě na různých místech Asie jako sexuální otrokyně.
Devět žen žijících v domově mezi ně patřilo. Každá má tady svůj pokoj. Některé už chodí jen s obtížemi, ale setkání s návštěvníky, kteří se přijedou na muzeum podívat, se nebrání.
Chtějí, aby svět o tom, co se stalo, věděl.
"Bylo mi čtrnáct, když jsem šla z vesnice pro vodu. Tehdy bylo vody málo a byla daleko. Najednou se za mnou objevili japonští vojáci. Volali, ať počkám a zůstanu stát. Byla jsem v šoku. Nedělejte hluk a pojďte s námi, říkali. Pak mě jeden prudce uhodil, abych nekřičela," vypráví O Sun-pak..
Tím začalo její několikaleté utrpení. Ani pořádně nevěděla, kde je.
"Japonci nás vzali do velkých nákladních vozů. Musela jsem nastoupit, už tam byly jiné ženy. Tři až čtyři dny jsme jeli. Postupně jsem pochopila, že jsme někde v Číně."
Japonská armáda si zřídila stanice se ženami na mnoha místech v Asii. V Číně jich bylo nejvíce.
"Myslela jsem, že umřu. Ale pomáhaly mi ostatní zajaté Korejky. Bydlely jsme v něčem, co se nazývalo medicínské centrum. Jednou týdně tam přicházeli japonští vojáci. Do malé místnosti," říká.
„Jednou večer v roce 1945 začalo bombardování. Utekla jsem. Později jsem se dozvěděla, že bombardovala sovětská armáda, byla jsem na severu Číny poblíž sovětských hranic."
O Sun-pak se nakonec podařilo dostat se domů do Koreje, vdala se a měla dvě děti. Před jedenácti lety se rozhodla přestěhovat do domova sdílení. Mezi ženy, které potkal stejný osud.
V muzeu vedle domova sdílení je zbudovaná na ukázku místnost odpovídající vzhledem a velikostí těm, ve které musely korejské ženy sloužit japonským okupantům.
Válečné křivdy jsou dodnes na překážku dobrých vztahů mezi Jižní Koreou a Japonskem. Bývalé sexuální otrokyně a jejich příbuzní se pravidelně scházejí na demonstracích před japonskou ambasádou v Soulu.
Žádají omluvu a odškodné od japonského státu. Současný japonský premiér Šinzo Abé se ale k něčemu takovému nechystá. Na nedávném summitu Rady pro spolupráci v Tichomoří (APEC) na Bali se s ním jihokorejská prezidenta Pak Kun-hje záměrně přivítala velmi chladně a na rozdíl od jiných přítomných státníků s ním téměř nepromluvila.
Japonsko oponuje, že mnohé ženy dostávaly zaplaceno a byly to vlastně prostitutky. Podle Korejců ale žádné peníze nedostávaly a to, co dělaly, dělaly nedobrovolně, z donucení.
Není možné přesně zjistit, kolik žen Japoncům v Asii sloužilo. Hovoří se až o 200 tisících. Z Koreje, okupované Japonskem už od roku 1910, pocházela velká část z nich.
Některé zemřely, jiné se domů už nikdy nevrátily. V muzeu je například zmiňován příběh Korejky, která byla zavlečena až do Kambodži a už tam zůstala celý život. Až krátce před smrtí se setkala s příbuznými z Koreje, ale korejsky už se s nimi skoro nedomluvila.
