Lesy blízko Tiché doliny

Robert Barca a jeho firma Eurosense provádí detailní mapování lesů na Slovensku už od roku 2002. Každé tři roky detailní letecké mapy aktualizují a mají tak k dispozici podrobnější přehledy než státní úřady. Denníku N nedávno Barca poskytl mapy konkrétních slovenských pohoří i lesních oblastí, ve kterých dochází k masivnímu kácení. S laskavým svolením Denníku N je zpřístupňujeme i českým čtenářům.

Srovnávací ortomapy ukazují proměnu slovenských lesů za posledních 15 let. Denník N k nim dohledal i staré snímky z roku 1949. Srovnání až na výjimky ukazuje nebezpečný trend. Slovensko o své lesy pod záminkou nutných likvidací po vichřicích nebo sporných zásahů proti kůrovci masivně přichází.

Vybrané lokality na Slovensku v roce 1949 a dnes

Podle detailních čísel společnosti Global Forest Watch přišlo Slovensko za 13 let (2001–2014) o 700 km čtverečních lesa. To je dvojnásobek rozlohy Bratislavy a plocha velká jako Tatry. K tomuto číslu dospěli ekologové poté, co od celkového objemu vykáceného lesa za uvedené období (1240 kilometrů čtverečních lesa) odpočítali 530 kilometrů čtverečních nově vysázených stromů.

Masivní kácení dokazují i další mezinárodní statistiky. Podle OECD se na Slovensku těžilo v letech 2008–2012 ze zemí vyspělého světa nejvíc dřeva na kilometr čtvereční lesů hned po pobaltském Lotyšsku. „Slovensko těží víc dřeva, intenzivněji a s nižší přidanou hodnotou než ostatní země OECD a V4. Více než polovinu těžby tvoří její záchranná podoba, která od roku 2000 každým rokem stoupá,“ uvádí zpráva OECD.

Slovenští lesníci považují některé z těchto statistik za nadhodnocené. A upozorňují také na velké přírodní kalamity z let 2004 a 2014, po kterých bylo nutné velký počet popadaných stromů vytěžit.

Ekologové citovaní Denníkem N ale upozorňují, že pod záminkou nutné těžby a boje s kůrovcem se nakonec na řadě míst vytvářejí obrovské holiny, kde se novým stromům nedaří. Dodávají, že jiné vyspělé státy zápasí s rozsáhlými kalamitami i s kůrovcem daleko úspěšněji.

Jak se těžilo v sousedství Tiché doliny

Zmíněné problémy podle nich nejlépe ilustrují srovnávací letecké snímky z tatranské Tiché doliny a jejího okolí. Za žlutou linií (v horní části obrázku) se nacházejí lesy, které nebyly ani přes některé dopady kalamit a napadení kůrovcem hromadně vytěžené. Nápor kůrovce nakonec přirozeně zvládly. Před ní (na obrázku níže) jsou rozsáhlé lesní porosty v okolí Podbanského a horského hotelu Permon, na které už se přísná ochrana nevztahovala. Tady nakonec po opakovaném kácení zůstaly jen holiny.

Průběžné snímky kácení v okolí Tiché doliny ve Vysokých Tatrách

Slovenské státní lesy ale oponují srovnávacím snímkem z roku 1949. Tvrdí, že oproti tehdejší situaci se lesní porost v celkovém objemu ve zmíněné lokalitě výrazně rozšířil. Nejnovější kácení podle nich zasáhlo hlavně starší stromy, které jsou vůči kůrovci méně odolné, zatímco nový porost se mu brání lépe. A zatřetí: k největšímu kácení podle nich dochází v současné době v lesech soukromých slovenských vlastníků, na které ochranáři a státní úřady nedosáhnou tak snadno.

Srovnání situace v tatranské Tiché dolině v letech 1949 a 2015

Těžba v Lomnici po kalamitě v roce 2004

Podle slovenských ekologů je to ale jen část pravdy, a i když se situace za desetiletí zlepšila, v posledních letech se v oblasti znovu nadměrně kácí. K argumentu státní vs. soukromý vlastník ukazují srovnávací fotky z oblasti okolí slovenské Lomnice, kde je většina lesů státních.

Opět poukazují na žlutou linii, tedy bezzásahovou oblast, ve které byla zakázána těžba stromů nakažených kůrovcem (na obrázcích od žluté linie nalevo nahoře). Na zbytku území (na obrázku ve středu a vpravo dole), na kterém docházelo k rozsáhlé záchranné těžbě, zbyly nakonec kvůli dalšímu šíření kůrovce rozsáhlé vykácené pláně.

Srovnání situace v tatranské Lomnici

Příklady ze dvou lokalit v Nízkých Tatrách

Podobně jsou na tom i některé lokality v Nízkých Tatrách, opět ve velké většině spadající pod státní lesy. Hromadné kácení po dvou přírodních kalamitách (2004 a 2014) a masivní zásahy proti kůrovci tady způsobily, že se přirozená obnova lesa zastavila a na řadě míst jsou rozsáhlé holiny. Slovenští ochránci přírody podle Denníku N odhadují, že za posledních 15 let zmizelo v Národním parku Nízké Tatry kolem 70 kilometrů čtverečních lesa, tedy zhruba desetina jeho plochy.

Situace v Malužinské dolině v Nízkých Tatrách (porost tady spravují slovenské státní lesy)

Okolí obce Hranovnice ve východní části Nízkých Tater (lesy tady patří římskokatolické církvi)

Odlesněné plochy v Poloninách a Levočských vrších

Velké odlesněné plochy v posledních letech přibývají i v Národním parku Poloniny na východě Slovenska. Lesní porost je tady přitom ještě víc chráněný než v jiných národních parcích, protože patří na seznam vzácných přírodních památek UNESCO. Rostou tady například vzácné bukové pralesy. I tady se ale v poslední době kácí. Slovensku proto hrozí, že UNESCO tuto oblast kvůli těžbě ze svého seznamu vyškrtne.

Situace ve slovenských Poloninách

Velké holiny je možné vidět i na leteckých snímcích z Levočských vrchů. Úbytek porostu tady dokazují i údaje organizace Global Forest Watch.

Situace ve slovenských Levočských vrších

Kdo za to může?

Pod státní lesy patří na Slovensku zhruba polovina lesů, zbytek patří soukromníkům, včetně římskokatolické církve. Všichni vlastníci chtějí podle Denníku N své lesy využívat a těžit v nich dřevo na prodej. Vlastníci i dozorující státní úřady se zatím těžko shodují na rozsahu povolené těžby i na opatřeních po kalamitách nebo proti kůrovci. Ochránci životního prostředí poukazují na to, že pod „nutné zásahy“ se velmi často skryje i chuť těžit v co možná největších objemech, na úkor záchrany lesů do budoucna.

Slovenské ministerstvo životního prostředí tvrdí, že má pravomoci zasáhnout jen ve zhruba polovině případů. A požaduje, aby při povolování těžby měl větší pravomoci Státní úřad pro ochranu přírody.

Denník N dodává, že dosavadní ministři životního prostředí už v minulosti dokázali omezit těžbu stromů v Tatrách.

Na situaci v zemi má ale velký vliv i ministerstvo zemědělství, pod které spadají i slovenské státní lesy. Tento úřad razí dlouhodobě linii, že Slovensku prospívají zdravé, tedy hlavně mladší lesy. Kácení starších je podle ministerstva zemědělství často nutným krokem, který příroda zvládne v řádu dalších desetiletí vyrovnat. I přesto se ale ministerstvo shodne s ochránci přírody na tom, že stav lesů na Slovensku není dobrý. „Jen se neshodneme na tom, jak to řešit,“ řekl Denníku N Michal Feik z tiskového odboru slovenského ministerstva zemědělství.