Berlín - Nacistické antisemitské dokumenty, propagandistické filmy, nebo třeba amatérská videa hajlujících skinheadů. To vše je možné nalézt na platformě YouTube.
Ne všem ale vyhovuje zásada naprosté svobody projevu, kterou v souladu s americkým právem kalifornská společnost provozuje. Místopředseda Ústřední rady židů v Německu Salomon Korn již zvažuje žalobu.
YouTube, respektive její majitel, společnost Google, totiž nijak nereaguje na množící se stížnosti nevládních organizací z Německa, Polska i Izraele. Nejnověji do Kalifornie poslal písemnou stížnost spolek Jugendschutz.net, dobrovolné sdružení spolkových zemí, které se snaží ohlídat mravní výchovu mládeže.
Vizitka YouTube
- vznik: únor 2005
- sídlo: San Bruno, USA
- majitel: za 1,65 miliardy dolarů koupila platformu společnost Google
- návštěvnost: denně si uživatelé prohlédnou 100 milionů videosekvencí
Zveřejňování videosekvencí z filmů nacistické propagandy se nelíbí ani politikům. "Je skandální, že něco takového je v Německu vůbec možné," řekl časopisu Report Mainz vnitropolitický mluvčí frakce SPD Dieter Wiefelspütz.
Má sídlo i v Hamburku
Němečtí experti vidí šanci v tom, že Google má pobočku i v Hamburku. "Youtube musí být důrazně upozorněn na to, že obsahy videí porušují německé právo," napsal ve své expertíze právník Tobias Liebau citovaný serverem netzeitung.de.
V Německu je totiž za obsah textů, fotografií, zvuků a videa na webové stránce zodpovědný její provozovatel, pokud je na takovou skutečnost upozorněn. Nedávno takto musel na devadesát nahrávek stáhnout hojně využívaný server rapidshare.de.
V praxi tak může být provozovatel hnán k zodpovědnosti i za externí odkazy vkládané v diskuzích.
Ne všude je YouTube k dispozici
Také diskuzní příspěvky na YouTube nikdo nereguluje. Pod antisemitskými snímky tak extremisté diskutují o "otřesných pravdách židobolševismu". "To je prostě kult, kde se dají najít další ukázky?" ptá se například uživatel skrývající se pod nickem Korp SS po filmu Hans Westmar.
YouTube se již v minulosti hájil ve sporech o autorská práva. Kvůli konfliktům s národním právem ho také několik států zakázalo. Kromě Thajska nebo Íránu také například Turecko.
