Ve své době byl Američan Wiley Post stejně známým pilotem jako třeba Charles Lindbergh nebo Amelia Earhartová. Muž s nepřehlédnutelnou páskou přes levé oko, o které přišel při nehodě na ropném vrtu, zlomil hned několik rekordů. Například v roce 1931 si připsal nejrychlejší přelet planety. S třinácti zastávkami na doplnění paliva a navigátorem Haroldem Gattym překonali své předchůdce o jedenáct dní.
Post měl předtím nalétáno hodně hodin, avšak za poměrně krátkou dobu - pracoval jako soukromý pilot ropného magnáta F. C. Halla. Ten mu dovolil využívat stroj typu Lockheed Vega, pojmenovaný po jeho dceři Winnie Mae, i mimo pracovní dobu. Post tak vyhrál prestižní letecký závod z Los Angeles do Chicaga.
Právě ve Winnie Mae se spolu s Gattym vydal na cestu kolem světa. Následně od Halla letoun odkoupil.
Ozývali se však kritici, podle kterých úspěch letu závisel právě na navigátorovi. A tak se Post rozhodl dokázat, že Zemi obletí i sám, píše magazín Wired.
Plán byl jasný: sólový přelet zeměkoule chtěl stihnout s pěti zastávkami za šest dní. Z letiště Floyd Bennett Field v New Yorku odstartoval opět ve Winnie Mae brzy ráno 15. července 1933.
Kromě jídla si sbalil i kufr s oblečením a do letadla namontoval dva nové přístroje. Autopilota, kterého pojmenoval Mechanický Mike, a radiolokátor polohy. Oba měly částečně nahradit živého navigátora.
Boj s únavou i autopilotem
První problém se objevil už po několika hodinách: autopilot přestal fungovat. Post tak udělal první zastávku v Berlíně, kde dotankoval a pokoušel se přístroj opravit. Potíže však přetrvávaly a začaly se nabalovat další. Ukázalo se, že letec v německé metropoli zapomněl mapy Sovětského svazu, ve kterých měl zaznamenaná další místa na dotankování.
Post taky bojoval se zakřivenou vrtulí, poškozeným podvozkem nebo špatným počasím, a tak nakonec udělal jedenáct zastávek - více než dvakrát tolik, co plánoval. Po Sovětském svazu přeletěl Aljašku a Kanadu, než zamířil zpět do New Yorku.
Posledních několik hodin letu se potýkal se silnou únavou. Přišel proto se zlepšovákem: přivázal si k prstu provázek, na jehož konci byl montážní klíč. Ten držel v ruce, a tak vždy, když začal usínat, nástroj upustil - a zatahání ho probudilo.
Velké uvítání
V New Yorku přistál před půlnocí 22. července 1933, přesně sedm dní, 18 hodin a 49 minut poté, co ze stejného místa odstartoval. Přestože se jeho trasa oproti předchozímu letu s navigátorem protáhla až na 25 tisíc kilometrů, stihl svět obletět o jednadvacet hodin rychleji.
Na místě na něj čekalo více než 50 tisíc lidí a další tisícovky se zasekly v dopravní zácpě, píše na svých webových stránkách výzkumný Smithsonův institut. Když nadšenci zahlédli přibližující se letadlo, prorazili zábrany a vtrhli na přistávací dráhu. Ovšem první, kdo Wileymu Postovi pogratuloval, byl jeho bývalý navigátor Gatty.
Post se dožil pouhých 36 let. Zemřel při nepovedeném pokusu o přelet severního pólu a Sibiře, na který se vydal 15. srpna 1935 spolu s kamarádem a humoristou Willem Rogersem. Ten chtěl cestu využít jako inspiraci pro své novinové sloupky. Zvolili však nově sestrojené letadlo, kterému krátce po startu přestal fungovat motor.
Slavné letadlo Winnie Mae po Postově smrti odkoupil od rodiny Smithsonův institut, který ho umístil do muzea, kde stojí dodnes. S Postem se na radnici v Oklahomě přišlo rozloučit dvacet tisíc lidí.
