Naznačuje to nový výzkum, který provedli rakouští odborníci.
Výsledky nového bádání tak mění pohled na oblíbenou dobovou "zábavu," odehrávající se v římských arénách.
Archeologové zkoumali ostatky sedmašedesáti gladiátorů, nalezených v Efesu poblíž tureckého Izmiru. Zranění lebek ukazuje, že klání mělo určitá pravidla.
"Zjistili jsme podle poranění přední části lebek, že gladiátoři proti sobě používali v jednom zápase pouze jeden typ zbraně," vysvětlují v analýze vědci Karl Grosschmidt a Fabian Kanz.
Ne vše bylo povoleno, tvrdí vědci
Došli tak k závěru, že jakékoliv násilí - vedoucí k porážce a zabití soupeře - zřejmě nebylo povoleno. Někteří historici tvrdí, že zápasy soudcovali pravidelně dva rozhodčí.
Rakušané také objevili, že některé lebky nesou shodné stopy těžkého úderu zezadu. A to přesto, že gladiátoři nosili helmy. Vědci se proto domnívají, že tímto způsobem byli po zápase dobíjeni zranění zápasníci, kteří už neměli šanci na zotavení.
Dvojice odborníků zveřejnila své objevy v časopise Forensic Science International.
Nálezy vítají tvůrci hollywoodského filmu
Souhlasí s nimi specialistka z Harvardské univerzity Kathleen Colemanová, která působila jako odborná poradkyně pro dobové reálie při natáčení filmového hitu režiséra Ridleyho Scotta Gladiátor s Russelem Crowem v hlavní roli.
"Fakt, že lebka žádného z gladiátorů nenesla známky opakovaných úderů, svědčí o tom, že boj byl podřízen disciplíně a měl svá pravidla," soudí Colemanová. Rozšířená představa o gladiátorech je ale taková, že mohli jakýmkoliv způsobem bojovat o své přežití.
Ostatky sedmašedesáti mužů pocházejí z druhého století našeho letopočtu, archeologové je v Efesu nalezli v roce 1993. Detailního rentgenového a mikroskopického průzkumu se dočkaly kostry až nyní.
Ačkoliv gladiátorské hry se odehrávaly zhruba po dobu téměř sedmi staletí (první zmínka je z roku 264 před naším letopočtem), dochovaných věrohodných pramenů o skutečném životě a přípravě bojovníků existuje málo. To platí i o průběhu jejich zápasů.#reklama
