"Dnešní život je bohatý, požehnaný, šťastný a radostný. Odkud náš šťastný život pochází? Kdo nám ho dal?" ptá se učitelka žáků čtvrté třídy. "Pochází z krve mučedníků revoluce! Od Rudé armády (předchůdkyně Čínské osvobozenecké armády z první poloviny 20. století - pozn. red.)!" odpovídá devítiletý chlapec, který si za svou odpověď vyslouží od spolužáků potlesk, popisuje americký deník New York Times.
Podobné vlastenecké znalosti získávají malí Číňané v rámci různých předmětů. Začínají už ve školce, kde se učí o státní vlajce, zpívají budovatelské písničky a v knížkách čtou, že jim vládne strana. Později se učí o dějinách Číny a na vysokých školách musí absolvovat předmět o ideologii strany a politice.
Co se naopak vytrácí, jsou diskuse o spisovatelích kritizujících společnost nebo učebnice popisující výhody západních hodnot, píše list.
"Děti se učí, že čínský politický systém je ten jediný správný pro Čínu," říká pro Aktuálně.cz odbornice a analytička Katja Drinhausenová z německého think-tanku Merics. "Že jen díky straně a Mao Ce-tungovi došlo ke sjednocení země a založení Čínské lidové republiky a díky tomu se Čína stala silnou zemí," dodává.
Jen silná a bohatá Čína
Čínské děti získávají takové znalosti teprve od roku 1994. V té době si pekingská vláda uvědomila, že s reformami a uvolněním, které přišly na konci 70. let, se lidé začali zajímat i o demokratizaci, vysvětluje odbornice. Pak v roce 1989 proběhla demonstrace na náměstí Nebeského klidu, kde právě to požadovali. Armáda ji krvavě potlačila.
Aby k něčemu podobnému nedošlo znovu, přistoupila vláda k větší kontrole obyvatelstva. Začít chtěla už u těch nejmenších. Podle Drinhausenové bylo cílem strany děti "ochránit, aby byly imunní proti špatným nápadům, jako je občanská demokracie nebo vláda více stran. Aby vnímaly komunistickou stranu jako jedinou, která je schopna vést Čínu".
Proto osnovy ve školách obsahují příběhy o úspěších Číny pod vládou jedné strany. O tom, jak je země silná a bohatá a rychle se rozvíjí nebo jak prožívala na přelomu 19. a 20. století kvůli západním mocnostem takzvané století ponížení. A že jen díky vůdci Mao Ce-tungovi a straně došlo ke sjednocení a založení Čínské lidové republiky.
S tím podle Drinhausenové souvisí také vynechávání určitých historických událostí, například z let 1959 až 1961, kdy Čína čelila velkému hladomoru. Jiné momenty zase dostávají nové "rámování". Studenti se tak například dozvědí o demonstraci na náměstí Nebeského klidu, ale učí se o ní jako o nepokojích, které vláda musela potlačit, protože jinak by vyhrály zahraniční síly a Čína by se rozpadla, dodává expertka.
Cizinci nesmí Čínu urážet
"Celý život poslouchají, že Čína mohla být vedoucí zemí, kdyby nebylo Západu. Že čínský politický systém je nadřazený, Západ je proti nim a používá ke kritice země lidská práva," vysvětluje Drinhausenová. "Když jsou pak někteří z nich poprvé v zahraničí a lidé se jich ptají, co si myslí o událostech roku 1989 nebo o lidských právech a Ujgurech, jednoduše se reflexivně vracejí k tomu, co slýchali už od dětství," líčí.
Potvrzuje to i jednadvacetiletý Číňan Arthur Wang, který posledních šest let žije v australském Melbourne. "Když zažiju diskriminaci nebo na mě někdo kouká svrchu jenom proto, že jsem Číňan, postavím se tomu a bojuju," vysvětluje australské stanici ABC. "Neučili jsme se doslova, že nemáme mluvit špatně o Číně, ale jinými způsoby jsme si zapamatovali, že lidé z jiných zemí nesmějí tu naši urážet," dodává.
Profesor čínské politiky William Callahan z Londýnské školy ekonomie a politických věd (LSE) se domnívá, že tuto výchovu musí vzít cizinci v potaz, když s mladými Číňany přijdou do styku. "Měli bychom k nim být zdvořilí a milí," myslí si. "A nepodezírat je."
