Při její nedávné návštěvě Prahy hovořil autor těchto řádků s ukrajinskou novinářkou a spisovatelkou Jevhenijí Podobnou. "Doufám, že nám už Češi odpustili, že jsme se na tom podíleli," říkala, načež se jí dostalo ujištění, že většina současných obyvatel České republiky si srpnovou invazi s Ukrajinou nespojuje. Přestože Ukrajinci v řadách Sovětské armády, která tehdy překročila československé hranice, samozřejmě byli.
Před pěti lety, v době padesátého výročí invaze, se pokusil spojit Ukrajinu a rok 1968 bývalý předseda Komunistické strany Čech a Moravy Vojtěch Filip. Tvrdil, že generální tajemník sovětských komunistů Leonid Brežněv, který měl konečné slovo při rozhodování o invazi, byl Ukrajinec.
"Zásadní omyl, nebo spíš záměrná dezinterpretace tkví v tom, že etnicita jako taková nehrála ve vedení Sovětského svazu roli. Člověk, který se tam chtěl dostat, dával stranou svoji národnost. Šlo o loajalitu vůči sovětskému projektu, vůči komunistické straně. Nebylo důležité, zda byl Stalin Gruzínec nebo Brežněv Ukrajinec. V sovětské armádě, která okupovala Československo, samozřejmě byli Ukrajinci, ale byli tam jako sovětští vojáci, podřízení rozkazům z Moskvy," řekl Aktuálně.cz ukrajinský historik Radomyr Mokryk.
Přestože rok 1968 představuje v bouřlivých novodobých dějinách Ukrajiny jen epizodu, podle Mokryka si ho velká část Ukrajinců spojuje s československými událostmi. "Povědomí o invazi do Československa na Ukrajině existuje, je to obecně známá věc. Lidé to většinou vnímají jako sovětskou okupaci a samozřejmě ještě víc to platí po ruské agresi vůči Ukrajině. Také se dá říci, že Ukrajinci hledají paralely mezi současností a rokem 1968, protože jde o stejné rysy sovětského, respektive ruského imperialismu," říká Mokryk.
V roce 1968 podle něj na Ukrajině stejně jako jinde v Sovětském svazu oficiální propaganda líčila pražské jaro coby nepřátelskou kontrarevoluci a hrozbu, ale část ukrajinské inteligence o reformách v Československu věděla a doufala, že by mohly později přinést změnu i na Ukrajinu. Okupací ale tyto naděje vzaly za své.
Rozdrtit pražské jaro
Z ukrajinského hlediska bylo zajímavé, že v rámci reforem a uvolnění roku 1968 českoslovenští komunisté povolili činnost řeckokatolické církve. Tu po druhé světové válce Stalin obvinil z kolaborace s Německem a zakázal ji. Sebral jí také všechny kostely a nikdo se k ní nesměl hlásit.
Její legalizace v Československu se v roce 1968 nelíbila prvnímu tajemníkovi Komunistické strany Sovětského svazu na Ukrajině Petrovi Šelestovi, který prosazoval tvrdé potlačení pražského jara.
Na jednáních sovětské a československé delegace v červenci 1968 v Čierné nad Tisou obvinil Alexandra Dubčeka z toho, že chce revizi hranic a toleruje letáky vyzývající k připojení Zakarpatské Ukrajiny k Československu. Tedy území, které bylo součástí meziválečného Československa pod názvem Podkarpatská Rus a které Stalin zabral v roce 1945 jako válečnou kořist, proti čemuž československý prezident Edvard Beneš neprotestoval.
Takové letáky ale nejspíš neexistovaly, a pokud ano, patrně je nechala vyrobit sovětská tajná služba KGB.
"Šelest je rozporuplná postava. Byl něčím, co lze nazvat nacionalistický komunista. V šedesátých letech do jisté míry usiloval o zachování ukrajinské identity a kultury, byť v hranicích sovětského systému. Pražské jaro ale vnímal jako hrozbu a patřil k hlasitým zastáncům jeho rozdrcení," vysvětluje Radomyr Mokryk. Podle něj měl Šelest pocit, že tímto způsobem může upevnit své politické postavení a také postavení Ukrajiny v Sovětském svazu.
"Ale samozřejmě ze své pozice prvního tajemníka strany na Ukrajině nebyl člověkem, který měl vliv na rozhodování o invazi. Byla to akce Moskvy, Kremlu," dodává.
Šelesta v roce 1972 Brežněv odvolal z funkce. Ukrajinský komunista tehdy ukryl deníky, které si roky psal, na zahradě své chaty. Vyšly knižně až po rozpadu Sovětského svazu, když už Šelest a jeho osudy málokoho zajímaly, ale o československých událostech roku 1968 je tam zajímavá zmínka. Šelest tvrdí, že to byl on - a nikoliv Brežněv nebo jiný sovětský politik -, kdo převzal 3. srpna 1968 na toaletách hotelu Sorea v Bratislavě takzvaný zvací dopis, který sepsali zrádci v čele s Vasilem Bilakem a v němž požádali Moskvu o vojenský zásah v Československu.
