Honolulu - Když zemětřesení udeřilo, José Carrassco zrovna spal v kabině svého kamionu zaparkovaného u pláže v jihochilském městečku Constitución. Silné otřesy ho probudily a za další tři čtvrtě hodinu sledoval, jak se k němu po moři blíží obrovská vlna.
"Moře přišlo a všechno překrylo. Bylo to 30 metrů vysoké. Přišly dvě vlny. Když jsme to viděli, všichni utekli. Já jsem vylezl na kopec," řekl deníku Times.
V Constitución podle odhadů zemřelo kvůli zemětřesení a tsunami 300 až 350 lidí. Otázkou nyní je, proč se tyto obrovské vlny neprojevily také na druhé straně Pacifiku. Vědci i zde předpokládali mohutné vzedmutí moře a velké škody na majetku.
Japonsko tak vydalo nejsilnější varování za posledních patnáct let, podobně i Havaj. Japonci na Honšú evakuovali 320 tisíc lidí, Američané na Havaji padesát tisíc.
Katastrofa však nakonec nepřišla a místo očekávaných třímetrových vln dorazila série tsunami o výšce okolo jednoho metru. Ještě menší vlny pak zaznamenaly stanice v Rusku nebo v Austrálii. Výšky okolo dvou metrů dosáhly tsunami na souostroví Tonga a jinde v Tichomoří.
Chilské provincie pod vládou armády:
Nečekali jsme to
Kdybychom se prý zeptali geofyzika Gerarda Fryera minulý týden, zda by zemětřesení o síle 8,8 stupňů Richterovy škály v Chile přineslo na Havaj zkázonosné vlny, odpověděl by: "Nepochybně. Bude to hrozná scéna. No, nebyla a my teď musíme zjistit proč," řekl agentuře AP zaměstnanec Pacifického centra pro varování před tsunami (PTWC).
Jak Havaj, tak Japonsko má přitom s chilskými tsunami velmi nepříjemné zkušenosti. Vlna z chilského zemětřesení z roku 1960 zabila v havajském zálivu Hilo 61, na Filipínách 32 a v Japonsku 138 lidí. Vlny tehdy dosahovaly i na druhé straně Pacifiku výšky deseti metrů.
Otřesy roku 1960 byly nejsilnější za dobu, kdy se měření provádějí, a dosáhly 9,5 stupně Richterovy škály. Sobotní zemětřesení pak bylo páté nejsilnější za posledních 110 let (8,8 stupňů). A vědci nyní analyzují data a pokoušejí se zjistit, proč moře neřádilo i tentokrát.
Vlny tsunami
Energie přítomná v tsunami pochází ze samotného zemětřesení: čím silnější otřesy, tím větší energii by měly mořské vodě předat. Pokud k zemětřesení dojde - stejně jako v sobotu - u pobřeží, valí se vlny jak směrem k pevnině, tak na druhou stranou přes oceán.
Protože jsou schopny se pohybovat rychlostí až 800 kilometrů za hodinu, dosáhnou blízkého pobřeží v několika minutách, druhé strany moře pak za několik hodin. Síla těchto vln je důsledkem toho, že na rozdíl od běžných povrchových vln rozhýbávaných větrem, se v tomto případě pohybuje celý sloup vody od hladiny až po mořské dno. Když se přiblíží k mělčině, roste kvůli tomu vlna do výše.
To je také vysvětlením, proč jsou tsunami v některých místech mnohem ničivější než jinde - záleží na tvaru dna i samotného pobřeží.
Seismologové a oceánologové budou zkoumat data z chilského zemětřesení po řadu měsíců a možná i let, než přijdou s definitivní odpovědí, proč byla vlna na druhé straně Tichého oceánu tak malá. První hypotézy se však objevují už teď.
Různé hypotézy
Jednou z nich je, že za zmírnění tsunami může samotná hloubka Pacifiku. Pokud dojde k zemětřesení v mělčí vodě a tsunami pak cestuje do velké hloubky, může se její energie výrazně zmenšit.
Dalším faktorem je samotný pohyb zemětřesení. Pokud se hýbe především horizontálně, jsou vyvolané vlny malé. Naopak při silném vertikálním pohybu litosférických desek ve vodě sílí.
Malá tsunami na Havaji:
"Pokud budete mít velké posuny nahoru a dolů, dostanete tsunami," řekl serveru National Geographic Daily News Solomon Yim z Hinsdaleova centra pro výzkum vln (HWRF) na Oregonské státní univerzitě. "Pokud bude veškerý pohyb horizontální, žádná tsunami nepřijde."
Na seismometru přitom vypadají oba typy velmi podobně. Data jsou pak v Pacifiku, kde byl instalován nákladný systém varování před tsunami, porovnávána se záznamy skutečných pohybů vln z bojí ve velké hloubce.
Raději opatrně
Při varování přesto vědci operují s velkou mírou nejistoty. Zda bude tsunami doopravdy ničivá, si totiž mohou být jisti až po analýze dat, tedy v momentu, kdy je už pozdě.
"Klíčové je si uvědomit, že nemůžeme situaci podcenit... nemůžeme si dovolit to, že si myslíme, že je něco bez problému a pak je to katastrofa," říká oceánograf z PTWC Dai Lin Wang.
Další skutečností, která může podle PTWC ovlivnit sílu tsunami, jsou časové intervaly mezi jednotlivými vlnami. Zatímco roku 1960 přicházely po 30 minutách, nyní tomu bylo v intervalu 20 minut.
PTWC, které je jedním ze dvou největších vládních center USA pro tsunami, bude podle agentury AP rovněž přemítat, zda nezměnit svůj počítačový model pro předpovědi katastrofických vln. Jiný systém, navržený Centrem pro výzkum tsunami (CTR) ze Seattlu, totiž prokázal lepší výsledky.
"Naše předpovědi se vyplnily docela přesně," říká ředitel CTR Vasily Titov. Model CTR je však zatím ve vývinu a do médií se jeho data po zemětřesení nedostala.
Malá třicetimetrová vlna
V současné době však není jasné ani to, zda měl pravdu José Carrasco, když popisoval třicetimetrovou vlnu, a nebo se jednalo spíše o fantazii vyvolanou traumatickou událostí. Na chilské ostrovy Juan Fernández totiž dorazila podle všeho vlna o výšce mezi dvěma a třemi metry.
Ostrovy však leží na druhé straně než Constitución a zkoumání asijské tsunami z roku 2004 ukazuje, že vln při otřesech vzniká více a s různou intenzitou ničivosti.
Přesto, že navíc pacifická tsunami nebyla zdaleka tak silná, jak se očekávalo, v konečném důsledku o malou vlnu nešlo. "Bylo to mnohem větší, než cokoli, co jsme v Pacifiku viděli za posledních 45 let," říká geofyzik Emile Okal ze Severozápadní univerzity v Evanstonu v Illlinois.
Tsunami roku 2004 a stejná místa dnes:
