Bochum - Dlouho se věřilo, že se jedná pouze o výplod bujné fantazie námořních kapitánů nabuzených alkoholem. Ony ale opravdu existují. Obří vlny dosahující třicetimetrové výše schopné překotit zaoceánský parník.
Vědci z univerzity v Bochumi nyní objasnili za jakých podmínek vznikají. Jak se totiž ukázalo, zejména v severním Atlantiku jsou velmi častým jevem.
Stačí, aby jedna vlna dohonila další při přibližně stejné vlnové délce a směru. Nebo aby se naopak srazily vlny přicházející z různých stran oceánu. Efekt je ještě umocněn, pokud danou oblastí prochází studená fronta či tlaková níže.
Právě taková obří vlna stála zřejmě za zánikem tankeru Prestige, který se na podzim roku 2002 potopil u španělských břehů. Další vyřadila o rok dříve v jižním Atlantiku na půl hodiny z provozu motory a navigační přístroje na kapitánském můstku výletní lodi Bremen. V červnu 2008 jiná megavlna převrátila japonskou rybářskou loď a způsobila smrt šestnácti námořníků.
Jako ve stavu beztíže
Letos v březnu zahynuli dva pasažéři kyperského parníku Louis Majesty vezoucího dva tisíce cestujících poté, co do plavidla narazila obří vlna u břehů Katalánska.
"Zničehonic se rozhostilo ticho, vítr utichl," líčí své setkání s vodním monstrem německý kapitán německé kontejnerové lodi Bernd Appel. "O několik vteřín později jsme měli pocit, že jsme se ocitli ve stavu beztíže. Zvedlo mě to ze sedačky, konvici na kávu za mými zády to vytrhlo z držáku. Pak nás pohltilo moře."
Kapitán Appel zažil obří vlnu, která se zvedá na poměrně klidné hladině. Takové byli schopni simulovat v Ústavu pro výzkum lodní přepravy v Hamburku autoři studie uveřejněné nyní v časopise Physical Review Letters, Bengt Eliasson a Padma Shukla.
Jev potvrdily i satelity
Výzkum obřích vln přímo na moři prováděla již před deseti lety posádka lodi RRS Discovery, aniž by ovšem dokázala rozpoznat příčinu jejich vzniku. V jednom případě naměřila výšku vlny o hodnotě 29,1 metru. Vědeckou misi tehdy ke břehům Skotska vyslalo Národní oceanografické centrum sídlící v jihoanglickém Southamptonu.
Nejpříhodnějším místem vzniku těchto vln je v severním Atlantiku oblast, kde se stýká teplý Golfský a studený Labradorský proud. U východoafrických břehů má podobný efekt Agulhaský proud.
Daný úkaz potvrdily také satelity Evropské vesmírné agentury ERS-1 a ERS-2, které během tří týdnů roku 2001 objevily v oceánu celkem deset obřích vln o výšce 25 metrů.
Vědci věří, že se jim během několika let podaří na mapě světových moří a oceánů přesně identifikovat oblasti, kde obří vlny nejčastěji vznikají.
