Puščino - Věčně zmrzlá půda Sibiře v sobě skrývá bohatství, které může sloužit ke "znovuzrození" tisíců vyhynulých druhů rostlin a zvířat. Přesvědčili se o tom biologové z Ruské akademie věd v Puškinu nedaleko Moskvy.
Podařilo se jim vypěstovat rostlinu ze zárodků květenství starých třicet tisíc let.
Ta je tak nejstarší, jakou se kdy podařilo "oživit".
Před časem narazili Rusové v permafrostu na podzemní zásobárny pytlonošů, hlodavců podobných syslům, kteří si na vrcholu poslední doby ledové natahali do svých děr krmení.
Z několika rostlinných druhů, jež v sibiřské půdě odebrali z vrtů vedených na pravém břehu dolního toku řeky Kolymy v sedimentech v hloubce 38 metrů, si ruští vědci vybrali silenku úzkolistou (Silene stenophylla), květinu z čeledi hvozdíkovitých.
Z dosud nevyvinutých květů odebrali pletivo, z něhož v laboratořích biofyzikálního ústavu akademie věd vyvinuli sazenice. Zároveň vypěstovali silenky ze semen získaných ve volné přírodě na severovýchodě Sibiře.
Zpočátku se sazenice obou typů od sebe nijak nelišily. U plně vyvinutých rostlin mohli ale vědci z týmu okolo Světlany Jašinové a Stanislava Gubina v době květu pozorovat zásadní rozdíly. Silenky vyvinuté z rostlinného pletiva z permafrostu měly širší listy, navíc s výraznou strukturou.
Cesta k oživení mamuta
Mnohem podstatnější ale bylo, že první květy byly jednopohlavné, teprve další měly jak pestíky, tak i tyčinky. A především pak to, že ze semen, která vznikla po opylení, se podařilo vypěstovat další silenky.
"Pokládáme za naprosto zásadní moci pokračovat ve studiu permafrostu, a pokusit se tak nalézt dávný genetický fond života, který kdysi existoval a který hypoteticky dávno zmizel ze zemského povrchu," píše se ve článku, jejž ruští vědci uveřejnili v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences a z něhož cituje agentura AP.
"Pytlonoši si v zemi vyhrabávají díry o velikosti fotbalového míče a ty zaplní nasbíraným rostlinným materiálem a chlupy," řekl Gubin v telefonickém rozhovoru s AP.
Silenky, které vypěstovali, jsou podle něj jasným důkazem toho, že permafrost je schopen uchovat po desítky tisíc let rostlinné pletivo i živočišnou tkáň neporušené.
Podzemní zásobárny hlodavců se nacházejí ve vrstvách sedimentů obsahujících také kosti velkých zvířat, jako byli mamuti, srstnatí nosorožci či prehistoričtí jeleni.
"Pokud budeme mít štěstí, může se nám podařit najít také pytlonoše," říká Gubin. "Tahle cesta vede k oživení mamuta."
O to se již nyní snaží tým japonských vědců okolo emeritního profesora univerzity v Kjótu Akiri Iritaniho, který si hodně slibuje od klonování.
Nejdál v této metodě dospěl podle všeho smíšený španělsko-americký tým, který před několika lety naklonoval dnes již vyhynulého pyrenejského kozorožce. Použil k tomu tkáň odebranou z těla samice, podle všeho poslední svého druhu, uhynulé v Pyrenejích v roce 2000. Naklonované mládě žilo ovšem jen asi sedm minut.
Z tkáně získané z těla mamutů nalezených v permafrostu Sibiře hodlá Iritani získat DNA, tu pak implantovat do vajíčka slonice, a pokud se embryo skutečně vyvine, vpravit jej do její dělohy.
