Jeruzalém - Vánoce jsou tady a křesťané z celého světa myslí na Svatou zemi a biblické postavy s ní spojené.
Pro některé je místní náboženská energie tak silná, že během návštěvy Jeruzaléma skončí na ulici v naprostém vytržení. Citují Písmo svaté, prohlašují, že potkali mesiáše, či se dokonce sami považují za Ježíše.
Fenomén je známý jako Jeruzalémský syndrom, i když psychiatři pochybují o jeho přesné definici: může postihnout jinak zdravé jedince, nebo se týká jen osob s předpoklady k psychózám?
Úřady jsou každopádně ve městě, svatém pro židy, muslimy a křesťany, připraveny na oba případy. V nemocnicích si na poblouzněné turisty dávno zvykli, policie pro ně vyčlenila speciální jednotku.
Když vystoupí mesiáš
"Měl vidění: kameny ze Zdi nářků se rozestoupily a vyšel z nich mesiáš, který k němu mluvil," popisuje Avi Green příhodu z roku 2003, kdy v jeruzalsémském starém městě provázel spolu se skupinou dalších amerických turistů 19letého mladíka.
Haluciance u nejsvětějšího místa judaismu nepřestávaly. "Byl šalebný, dokonce násilnický. Museli ho odvézt do nemocnice," vzpomíná Green.
Podobný osud potká každoročně mezi třemi až čtyřmi desítkami zahraničních návštěvníků. Podle Gregoryho Katze z pohotovosti v centru pro duševní zdraví v Givat Šaul, lze jen u pár případů mluvit o "pravém" Jeruzalémském syndromu.
"Je velmi vzácný. O Jeruzalémský syndrom se jedná jen tehdy, když jedinec nikdy předtím neměl problémy psychického rázu," říká Katz. "Obvykle se objevuje během jejich první návštěvy Svaté země. Současný a biblický Jeruzalém se jim spojí v jedno," dodává.
Většina pacientů je ve středních letech a jsou hluboce věřící. Nejčastěji pocházejí z malých měst ve Spojených státech nebo Skandinávii. Zpravidla využívají skupinových zájezdů některé z náboženských organizací. Při návštěvě bibilických míst v sobě navozují pocit extáze.
Panna Marie v prostěradle
"Přidejte k tomu cestu letadlem, nevyspání. Hned se začnou vžívat do biblických postav," říká Katz s tím, že podobné případy samozvaných kazatelů lze spatřit především u svatých míst. "Podobné chování může být nebezpečné," varuje.
Jak před sedmi lety napsal Katz v odborném pojednání pro British Journal of Psychiatry, syndrom začíná urgentním nutkáním odjet do Jeruzaléma a končí právě potřebou obléknout si na místě bílý hábit.
Příkladem může být 35letá žena ze skupiny křesťanských turistů: po třech, čtyřech dnech beze spánku věřila, že je Panna Marie. Z hotelu odešla zahalená do prostěradla a kázala lidem, aby nehřešili.
Podobné epizody většinou trvají několik dní. "Člověk si je ale většinou vůbec nepamatuje," popisuje své zkušenosti s pacienty Katz.
V roce 1986 pomáhal Victor Wadhawkar zakládat jeruzalémské policii jednotku, určenou jen pro turisty. Kdykoliv došla zpráva o rozlíceném turistovi, odjel na místo on se svým týmem.
"Ročně jsme se potkali s více než desítkou podobně zmatených turistů - nejčastěji během Vánoc a Velikonoc," říká Wadhawkar, který po 14 letech práce odešel do důchodu.
Jeruzalém jako axis mundi
V paměti mu utkvěl případ asi šedesátileté ženy, která se během Velikonoc v Jeruzalémě ztratila. Policii upozornil z hotelu její zoufalý manžel.
"Našli jsme ji druhý den ráno v Betlémě, nedaleko Rácheliny hrobky. Ušla v noci devět kilometrů," líčí někdejší policista. "Řekla nám, že si nic nepamatuje. Jen to, že dostala znamení".
Někteří psychiatři říkají, že Jeruzalémský syndrom není porucha. Jde jen o projev jiných psychóz.
"To není Jeruzalém, který je poblázní. Určitou poruchu už mají za sebou, energie místa jejich chování jen znásobí," soudí Moše Kalian, jeruzalémský oblastní psychiatr.
Dodává, že ve většině případů poblouznění turisté s mesiáškou misí v hlavě už přijeli. Jeruzalém je pro ně jen divadlo, kde musejí začít hrát.
Podle Kaliana to lze vysledovat na řadě případů pocházejících až ze středověku.
"Excentrické chování a bizarní vystupování těchto ještě ne psychotických návštěvníků se stává zjevným po příjezdu do Svatého města, jež je nejen geografickým místem, ale i "axis mundi" jejich náboženské víry," napsal v jedné ze svých odborných prací Kalian.
