Bukurešť - Analýza vzorků DNA, odebraná z hrobu na jednom z bukurešťských hřbitovů definitivně prokázala, že v rakvích se nacházejí ostatky bývalého rumunského diktátora Nicolae Ceaušeska a jeho ženy Eleny.
Měly by tak definitivně skončit pověsti o tom, že uložení těl do hrobu bylo jen divadlem a ostatky vládnoucího páru uložila armáda v roce 1989 jinam.
Nicolae a Elena byli odsouzeni mimořádným vojenským tribunálem v Targovišti nedaleko Bukurešti k trestu smrti a pak zastřeleni na dvoře kasáren 25. prosince 1989. Popravčí četa dostala zákaz střílet diktátora do obličeje, aby bylo na televizních záběrech vidět, že je to skutečně on.
Vyvrcholilo tím povstání, které začalo o deset dní dříve v Temešváru a vedlo ke konci komunistického režimu v Rumunsku.
U hrobu diktátora a jeho manželky se scházejí jejich příznivci a lidé, kteří vzpomínají na komunistické časy v dobrém. Přetrvávaly však pochybnosti, zda-li je pár na hřbitově skutečně pohřben.
"Porovnali jsme vzorky DNA s těmi, které patří Ceaušeskovu synovi a bratrovi. Je jasné, že jde o ostatky Nicolae Ceaušeska," oznámil lékař Dan Dermengiu, který vedl pracovní skupinu, provádějící rozbor.
O exhumaci a analýzu požádala dcera Ceušeskových Zoia, která se jí ale sama nedožila. Před čtyřmi lety podlehla rakovině plic.
Z rodiny je tak naživu už jen mladší syn Valentin. Starší syn Nicu zemřel v devadesátých letech na cirhózu jater.
Ceušesku stál v čele režimu od roku 1965 a na rozdíl od jiných komunistických vládců ve východní Evropě se rozhodl zůstat u moci i za cenu použití násilí.
V prosinci 1989 zahynulo v Rumunsku celkem 1104 lidí.
Shodou okolností zemřel v předvečer oznámení výsledků analýzy jednaosmdesátiletý generál Mihai Chitsac, který svým postupem do jisté míry vyvolal revoluci v roce 1989.
17. prosince toho roku nařídil střelbu do neozbrojených demonstrantů v centru Temešváru před budovou opery, kde lidé žádali demokracii a konec komunistického režimu.
Desítky lidí tehdy při masakru zahynuly, ale povstání se přeneslo do Bukurešti a dalších měst. Chitsac byl odsouzen k patnácti letům vězení až v roce 2007, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu jej pustili domů.
