Rumuni se ke svobodě brodili krví. Vzpouru začal kněz

Martin Novák Martin Novák
15. 12. 2009 19:05
Před 20 lety vypukla v Temešváru poslední revoluce proti komunistické diktatuře
Dům, ve kterém se 15.prosince 1989 "opevnil" László Tökes. Tady začal konec rumunského komunismu.
Dům, ve kterém se 15.prosince 1989 "opevnil" László Tökes. Tady začal konec rumunského komunismu. | Foto: Martin Novák

* Diktátor Ceašeusku byl popraven, což je dodnes předmětem sporů * O život přišlo během revoluce přes tisíc lidí. Často ale skupiny povstalců střílely v chaosu proti sobě * Po pádu Ceušeska se postavil do čela země bývalý komunista Ion Iliescu

Temešvár - Rumunsko bylo poslední zemí sovětského bloku, kde zůstávala diktatura komunistické strany netknutá ještě v prosinci roku 1989.

Změnilo se to ale v polovině měsíce. Začalo povstání, které jako jediné ve východní Evropě doprovázelo krveprolití. Zahynulo při něm 1104 lidí.

Na rozdíl od změn v jiných zemích nezačala rumunská revoluce v hlavním městě. Centrem odporu se stal Temešvár, město na západě země u hranic s Jugoslávií a Maďarskem.

Revoluce začala nenápadně jako protest proti příkazu úřadů vystěhovat kalvínského pastora László Tökese z jeho temešvárské rezidence.

Tökes byl duchovním Maďarské reformované církve a Ceaušeskův režim kritizoval v kázáních i otevřených dopisech. Odpovědí mu bylo nucené přesídlení do venkovské oblasti, kde by nebyl nikomu moc na očích.

Pamětní deska na budově, před níž se 15.prosince 1989 srotil dav a dala se do pohybu rumunská revoluce.
Pamětní deska na budově, před níž se 15.prosince 1989 srotil dav a dala se do pohybu rumunská revoluce. | Foto: Martin Novák

Pastor ale vyzval věřící, aby v den, kdy se měl vystěhovat, přišli před jeho byt a nenásilně protestovali. Sešlo se několik stovek lidí.

K davu se pak přidávali další zvědavci, takže za chvíli bylo přilehlé náměstí plné lidí a nemohly projíždět tramvaje.

Přivolané jednotky ministerstva vnitra zatím příliš nezasahovaly. Režim zřejmě doufal, že se shromáždění rozpustí a vše skončí. Lidé nicméně zajistili, že Tökes nebyl vystěhován.

Další den už se před domem sešly tisíce lidí a z původně církevní kauzy se stalo protestní shromáždění proti režimu. Poprvé zazněly výzvy ke svobodě a svržení Ceaušeska.

Policisté už začali lidi mlátit a kropili je vodními děly. Po demonstraci zbyly rozbité výlohy i automobily a ohořelé budovy.

Operní náměstí v Temešváru, které bylo od 17.prosince hlavním bojištěm revoluce.
Operní náměstí v Temešváru, které bylo od 17.prosince hlavním bojištěm revoluce. | Foto: Martin Novák

Starosta Temešváru Petru Mot přišel situaci uklidnit, ale namísto toho byl málem zlynčován.

Demonstrace sílila a část protestujících se přesunula do centra města. Někteří vyrabovali knihkupectví plné Ceaušeskových spisků a pokusili se zapálit místní sídlo komunistické strany.

Ta povolala armádu a zazněly první výstřely. Do Temešváru vjely poprvé tanky. V úzkých ulicích však měly problémy s otáčením a pohybem.

Ceaušesku v Bukurešti vyzval k tvrdému postupu vůči "chuligánům", a nepřímo tvrdil, že jde o agresi zorganizovanou Maďarskem a maďarskou menšinou v Rumunsku.

17. prosinec se pak stal prvním krvavým dnem revoluce. Nervózní vojáci postříleli na šedesát lidí v centru města, zejména před budovou Opery.

Deska připomínající jednu z obětí střelby před temešvárskou katedrálou.
Deska připomínající jednu z obětí střelby před temešvárskou katedrálou. | Foto: Martin Novák

Komunisté se snažili na svoji podporu zorganizovat demonstraci zaměstnanců průmyslových podniků, ale snaha se obrátila proti nim. Dělníci naopak podpořili protesty a přidali se k davům.

Odpor obyvatel ještě více rozdmýchaly zprávy, že ostatky lidí zastřelených při demonstracích byly zpopelněny a popel pracovníci tajné bezpečnosti Securitate tajně vysypali do řeky.

Po dalších dvou dnech napětí a vyhlášení výjimečného stavu ve městě se vojáci začali stahovat do kasáren, když ještě předtím 18. prosince stříleli do davu na schodech katedrály. Povstalci ovládli v sobotu 20. prosince město a jejich zástupci promluvili z balkónu Opery.

Rumunský diktátor se mezitím dopustil zřejmě osudové chyby. Pověřil své podřízené, aby vzpouru zadusili všemi možnými prostředky, zatímco sám odjel na dlouho naplánovanou návštěvu Íránu.

Nicolae Ceušesku vládl Rumunsku od roku 1965.
Nicolae Ceušesku vládl Rumunsku od roku 1965. | Foto: Aktuálně.cz

O tři dny později už se vrátil do jiné země. Protesty se z Temešváru šířily dál. V Kluži zahynulo po střelbě vojáků dalších šestadvacet lidí. Mrtví byli i v Sibiu, kde byl nejvyšším místním představitelem režimu Ceuašeskův syn Nicu.

Zatímco tajná policie Securitate a její ozbrojené složky zůstávaly ještě diktátorovi loajální, armáda odpadávala a přecházela na stranu revoluce.

Ceaušesku se pokusil situaci zvrátit 21. prosince velkým shromážděním, na které museli povinně dorazit lidé z podníků a závodů v Bukurešti a okolí.

Diktátor sliboval zvýšení platů a znovu hrál na nacionalistickou kartu poukazem na "maďarské spiknuti," ale už to nezabíralo. Zatímco mluvil, začaly se ozývat protestní výkřiky jako "Temešvár!" nebo "Pryč s Ceaušeskem!"

Rodný dům Ceaušeska v městečku Scornicesti. Před budovou stojí synovec bývalého diktátora.
Rodný dům Ceaušeska v městečku Scornicesti. Před budovou stojí synovec bývalého diktátora. | Foto: Reuters

Televize přerušila přímý přenos, pak jej obnovila, ale i ve tváři diktátora a jeho manželky na balkoně Ústředního výboru strany byl vidět strach a údiv.

Večer ten den vyšly v Bukurešti do ulic desetitisíce lidí, Securitate už nebyla schopna protesty zastavit.

Když se 22. prosince krátce po poledni dav začal dobývat do budovy ústředního výboru a po schodech se valil nahoru, Ceaušesku s manželkou zrovna opouštěli budovu v helikoptéře. Bylo to naposledy, co spatřili Bukurešť.

Za tři dny byli mrtví. Jejich vrtulník přistál na vojenské základně v Targovišti, ale záchranu to pro první pár země neznamenalo.  Armáda mezitím přešla plně na stranu revoluce. Speciální tribunál je odsoudil k trestu mrti, poprava byla vykonána okamžitě.

Popravčí četa dostala zákaz střílet diktátora do obličeje, aby bylo na televizních záběrech vidět, že je to skutečně on.

Divadlo v Bukurešti nabízí divákům dramatizaci popravy manželů Ceaušeskových. Hra se jmenuje Poslední hodiny Nicolae a Eleny Ceaušeskových.
Divadlo v Bukurešti nabízí divákům dramatizaci popravy manželů Ceaušeskových. Hra se jmenuje Poslední hodiny Nicolae a Eleny Ceaušeskových. | Foto: Reuters

O popravě rozhodla narychlo vytvořená Fronta národní spásy, v níž figurovali hlavně bývalí komunisté, kteří později upadli u Ceaušeska v nemilost. Nekomunistické disidenty schopné převzít moci jako Lech Walesa v Polsku nebo Václav Havel v Československu Rumunsku nemělo.

Podle nových vládců byla poprava nutná. Pokud by prý diktátor žil, lidé, kteří mu byli loajální, by dál bojovali a zabíjeli.

Střelba a zabíjení ale pokračovaly i po pádu režimu 22. prosince. Dodnes není úplně jasné, kdo a proč střílel. Řada obětí jde na vrub nervozitě a nezkušenosti povstalců, mezi lidi se najednou dostaly desetitisíce zbraní.

Mnoho lidí bylo zastřeleno, protože byli omylem považováni za ozbrojence Securitate.

Foto: Aktuálně.cz

Známý je například incident z 23. prosince na bukurešťském letišti Otopeni, kdy vojáci kvůli špatné komunikaci postříleli 40 svých kolegů přijíždějících v konvoji nákladních vozů.

Celkem při revoluci zahynulo 1104 lidí, většina z nich až po útěku Ceaušeska z Bukurešti. Násilí ustalo až poté, co Fronta národní spásy vydala rozkaz k odevzdání všech zbraní.

Původce revoluce László Tökes přežil a pokračoval v kariéře duchovního. Politice se dlouho vyhýbal, ale nyní je poslancem Evropského parlamentu.

 

Právě se děje

Další zprávy