Řím - Italská vláda premiéra Enrica Letty má důvěru, ruku pro ni zvedla drtivá většina senátorů. Včetně těch z Lidu svobody Silvia Berlusconiho
Večer pak kabinet ustál i hlasování v Poslanecké sněmovně. Tam ale Letta a spol. mají většinu, takže fakticky bylo dobojováno s předstihem.
Přesněji řečeno - Letty vyhrál bez boje, protože bývalý premiér Silvio Berlusconi couvl a od záměru potopit koaličního partnera ustoupil.
Zhruba čtyřicet revoltujících senátorů a zákonodárců totiž v Poslanecké sněmovně předtím odmítlo předsedovi poslušnost. Pokud by hlasovali proti šéfovi Lidu svobody, utržil by "Il Cavaliere" jednu z nejtěžších porážek své kariéry. Patrně by znamenala - v kombinaci s jeho nedávným odsouzením za daňové podvody - konec jeho působení a vlivu ve vrcholné politice.
Konec kariéry, která začala v roce 1994, kdy do politiky vstoupil a se stranou Vzhůru Itálie hned vyhrál volby a stal se poprvé ministerským předsedou.
Odpoledne, které mohlo znamenat velký průlom a konec dlouhé éry, trvající skoro dvacet let, se však nakonec nekonalo.
Božský Silvio k smíchu
Když zkušený stratég oznámil, že strana nakonec bude jednotně hlasovat pro pokračování kabinetu, senátoři tleskali a premiér Letta se smál.
Sedmasedmdesátiletý mediální magnát v sobotu nařídil pěti ministrům své strany, aby podali demisi. Ti to učinili, ale s nahlas projevovanými výhradami. Mezi rebely se zařadil dokonce i druhý muž Lidu svobody a ministr vnitra Angelino Alfano.
Vyzval své spolustraníky, aby hlasovali proti Berlusconimu.
"Jsem jednoznačně přesvědčen, že všichni poslanci naší strany musí podpořit Lettu. Strana by se také měla vyhnout rozštěpení," prohlásil Alfano, druhý nejvlivnější člen Lidu svobody po Berlusconim. Premiér Letta demisi ministrů zatím nepřijal.
Berlusconi byl v srpnu pravomocně odsouzen ke čtyřem letům vězení za krácení daní, ale vzhledem k amnestiím a jeho věku si má odsedět pouze rok.
Podstatné je ale spíše to, zda přijde o svůj senátorský mandát. O tom má imunitní výbor italského Senátu rozhodnout v pátek.
Italská média píší o možném štěpení na italské pravici. Lidé loajální Berlusconimu obnoví jeho původní stranu Vzhůru Itálie, zatímco rebelové zůstanou v Lidu svobody.
Lid svobody a levicová Demokratická strana vytvořily společnou vládu velké koalice v dubnu po únorových parlamentních volbách, které skončily patem. Vláda Enrica Letty měla prosadit reformy potřebné k tomu, aby se Itálie dostala z nejdelší recese ve své poválečné historii.
Trvá už čtyři roky, na příští rok vládní prognóza očekává mírný růst ekonomiky o jedno procento. Italský dluh se v příštím roce zvýší na 132,2 % HDP (přes dva biliony eur). Po Řecku je v Evropské unii nejvyšší.
Politická nestabilita a předčasné volby, které by podle průzkumů znovu skončily bez jasného vítěze, by prohloubily obavy o ekonomický osud nejen Itálie, ale celé eurozóny.
"Největším problémem Itálie je kombinace vysokého veřejného dluhu a nízké konkurenceschopnosti, nízkého růstu. Co se týká vysokého dluhu, tak trhy jsou nyní v situaci, kdy to podle mne dokážou tolerovat, především díky tomu, že okolnosti jsou jiné než někdy na přelomu let 2011 a 2012.
Evropská centrální banka omezila největší systémová rizika, a i kdyby nyní v Itálii znovu prudce vzrostla politická nejistota, nebude to tak dramatické jako poslední předčasné volby (letos v únoru - pozn. red.). Tehdy byla Itálie pod velkým tlakem trhů, nyní nehrozí velký výprodej na italských dluhopisových trzích," uvedl pro Aktuálně.cz analytik poštovní spořitelny Jan Bureš, který dění v Itálii dlouhodobě sleduje.
Na konci roku 2011 se Itálie ocitla v kritické situaci s vysokými náklady na splácení dluhů a hrozil jí přímý dohled tzv. trojky, zástupců Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Kvůli tomu, že tehdejší Berlusconiho vláda váhala s reformami.
Za jeho odstoupení tehdy bezprecedentně intervenovala u italského prezidenta německá kancléřka Angela Merkelová.
"Minulá úřednická vláda Maria Montiho se pokoušela o prosazení strukturálních reforem, které by vedly k hospodářskému růstu, ta současná na většinu reforem rezignovala. I kdyby byly předčasné volby, nedojde k velkému zklamání nebo vystřízlivění. Trhy už v tuto chvíli bohužel počítají s tím, že problém pomalého italského růstu se povleče dál. Není to v pořádku, ale není to něco, co by způsobilo bezprostřední ohrožení zbytku eurozóny," míní Jan Bureš.
