Berlín - O odškodnění za nucené práce během druhé světové války nebo po jejím skončení už požádalo skoro 20 tisíc Němců. Na úterním setkání Svazu vyhnanců (BdV), který je zastřešující organizací Němců vysídlených z některých evropských zemí po druhé světové válce, to uvedla německá kancléřka Angela Merkelová.
"O odškodnění za to, čím nuceně pracující museli projít, se ve skutečnosti nedá mluvit. Myslím, že jde spíše o symbolické gesto uznání," uvedla německá kancléřka k 2500 eurům (67 500 korunám), na které mají dotčení nárok.
"K 1. březnu už přišlo přes 19 000, téměř 20 000 žádostí," poznamenala také. Šéf Svazu vyhnanců Bernd Fabritius v úterý vyzval všechny, kterých se to týká, aby o odškodnění požádali do konce roku, kdy vyprší lhůta pro podávání žádostí.
O finanční náhradu mohou od loňského léta žádat němečtí civilisté, kteří museli kvůli své národnosti nebo státní příslušnosti v období od 1. září 1939 do 1. dubna 1956 z nařízení cizího státu nuceně pracovat. Za nucenou práci nařízení německého ministerstva vnitra označuje nedobrovolnou a nikoliv krátkodobou práci, kterou lidé vykonávali pod hrozbou násilí nebo trestu. Pokud se během pracovní činnosti mohli pravidelně vracet domů, nemají na odškodnění zpravidla nárok.
Pracovní povinnost měly po skončení druhé světové války také desítky tisíc sudetských Němců v Československu. Podle odhadu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v roce 2015 žilo ještě asi 2000 sudetských Němců, jichž se odškodnění může týkat. Žádat o něj mohou až na malé výjimky právě jen žijící, nikoliv jejich potomci.
Na odškodnění nemají nárok ti Němci, kteří napomáhali nacistické nebo jiné krutovládě, ani ti, kteří se dopustili válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti. Odškodnění se nedočkají ani ti, kteří své postavení v daném období výrazně zneužili ve svůj prospěch nebo v neprospěch někoho jiného.
