Kyjev - Haldy sněhu, spousta dřeva na zátop v barelech a fronta u vchodu, kde pověřený vrátný kontroluje příchozí. Má na ruce žluto-modrou pásku v barvách ukrajinské vlajky a hlídá, aby se dovnitř nedostali provokatéři.
Jsme na kyjevské hlavní třídě Kresčatyk, několik desítek metrů od náměstí Nezávislosti. Srdce ukrajinské eurorevoluce, kde za barikádami lidé protestují proti prezidentu Viktoru Janukovyčovi a jeho odmítnutí nepodepsat asociační dohodu o přidružení Ukrajiny k Evropské unii.
Jedná se o budovu kyjevské radnice. Její přízemí a první patro obsadili revolucionáři. Lidé sem přijíždějí z různých míst Ukrajiny. Spí tady, odpočívají, čtou noviny, jí, debatují.
Střídají se na směny. Několik hodin jsou na náměstí, pak se tady ohřejí a odpočinou si. Kolem zdí je řada dek a spacáků. Některé prázdné, v jiných někdo leží.
V místnostech je cítit pot a vlhkost, ale ve snesitelné míře.
O ukrajinské revoluci, která propukla na konci listopadu se říká, že nemá jednoznačného vůdce. Podporují ji tři opoziční strany (Vlast Julije Tymošenkové, Udar Vitalije Klička a radikálně protiruská strana Svoboda), ale žádný politik ani žádná osobnost nevyčnívá nad ostatními.
Protest stojí ale hlavně na obyčejných Ukrajincích, kterým stojí za to tady v mrazu být a přijet i z velké dálky, aby dali najevo svůj názor. Nechtějí Janukovyče a Rusko, chtějí směrem k Evropské unii.
Pomáhají, jak se dá. Odklízejí sníh, vaří, stavějí barikády, hlídají v okolních ulicích.
Ze Lvova na západě Ukrajiny přijel Andrij. V ponožkách, ale péřové bundě leží na dece v prvním patře radnice a zpravodaji Aktuálně.cz se ochotně svěřil, proč to dělá. Proč mu stálo za to trávit tu mnoho dní, přestože ženu a děti má stovky kilometrů odtud.
"Zkoušel jsem podnikat, ale když tady nemáte konexe a peníze na úplatky, zničí vás daněmi a jiným způsobem. Několik let jsem pracoval v Evropě, také v Česku. Vím, jaký je tam život a podmínky a chtěl bych, abychom se tomu alespoň přiblížili. Dělám to pro své děti, aby mohly jednou žít v lepší zemi," říká.
Při zmínce o prezidentovi Janukovyčovi nebo Rusku se rozčiluje. "Janukovyč je mafián, jehož lidé se snaží ovládat veškerý byznys a jen vydělávat. A Rusko chce, aby Ukrajina byla pořád jeho poddaným. Jestli zase zůstaneme ve spojení s Ruskem, už se z toho nedostaneme, jako jsme se dlouho nemohli dostat ze Sovětského svazu."
Atmosféra Kyjeva 2013 skutečně trochu připomíná události v Praze a jiných městech Československa roku 1989. Mezi podstatné rozdíly patří ten, že ti, kdo usilovali o změnu před čtyřiadvaceti lety u nás, měli proti sobě vyčerpaný režim, který neměl žádnou oporu v zahraničí ani mezi lidmi.
Vláda a prezident Janukovyč ale i přes určitý úpadek popularity pořád slušnou podporu mají a za hranicemi se mohou opřít o Rusko. Jak ukázala nedávná dohoda o zlevnění plynů a půjčce patnácti miliard dolarů, na které se Janukovyč a ruský prezident Vladimir Putin dohodli v Kremlu.
Vítězství není na dohled, ale na nadšení některých protestujících se to nijak neprojevuje. Andrij se zatím nechystá domů. "To nejde. Když si řeknu, že odjedu já, může si totéž říci druhý, třetí, čtvrtý. Musíme vydržet."
Argumenty hledá i v dávné historii. "Od 17.století Rusko Ukrajince kontrolovalo. Od porážky Ivana Mazepy v bitvě u Poltavy (vůdce ukrajinských kozáků se tehdy v roce 1709 spojil se Švédy proti ruské armádě cara Petra I., ale prohrál - pozn. red.) se to pořád opakuje. Už to nechceme," gestikuluje rukama.
Jeho kamarád Vasilij, který rovněž přijel ze Lvova a s očí mu kouká nevyspělost, vytahuje modrou stužku s nápisy Evropská unie a Ukrajina.
Pro tyto lidi Evropská unie představuje šanci na lepší život, věří tomu. "Patříme do Evropy, ne do Ruska," notují si Vasilij s Andrijem.
Na náměstí a na radnici chodí lidé ze všech sfér a skupin ukrajinské společnosti. Jsou tu "babušky" v typických válenkách a šátcích, bohatí podnikatelé přivážející v autech luxusních značek proviant, mladé studentky, pravoslavní i řecko-katoliční duchovní, veteráni z afghánské války, vesničané z různých částí země, intelektuálové.
Spojuje je víra, že Ukrajina patří do Evropské unie a pokud nebude podepsána dohoda o přidružení, věc bude ztracena. Možná i demokracie.
Strach z toho, že barikády prorazí těžkooděnci ze speciálních jednotek a náměstí vyčistí silou, poněkud opadl, i když Andrij si není moc jist ničím. "S Janukovyčem nikdy nevíte. Na posledních chvíli nepodespal dohodu s Unií. Může se náhle rozhodnout, že sem pošle tanky. Čert ví."
Na závěr našeho rozhovoru ale vtipkuje. "Představte si, že tady strávím hodně dní a pak revoluce prohraje. Přijedu domů a zjistím, že s mojí ženou spí někdo jiný. To by byla hrůza. To musím aspoň tu revoluci vyhrát," směje se.
