"Šlápl jsem na ni a hned jsem to poznal," popsal Ukrajinec Nikolajev. Nebylo to poprvé, co se s tímto nebezpečím setkal. Jeho švagrová šlápla na minu před očima svých dětí a zahynula. Rodinu od té doby vyleká jakýkoliv hlasitý zvuk. Stačí, když třeba někomu upadne vidlička nebo lžíce. "V duši cítíte bolest, hořkost a strach. Je to skutečná hrůza," vylíčil Nikolajev pro stanici CBS News.
Podle ukrajinských úřadů zranily miny od začátku války před více než dvěma lety již více než tisíc civilistů. Přestože se napadená země snaží o jejich odstranění, odborníci se shodují, že potrvá nejméně jednu generaci, než se to podaří.
Přibližně 174 tisíc kilometrů čtverečních Ukrajiny je pravděpodobně zaminováno nebo se na nich nachází nevybuchlá munice. Jedná se o asi 30 procent území země, hlavně o oblasti, které obsadila ruská armáda i které Ukrajinci znovudobyli, popsal loni v listopadu server Vox.
Jde o části od Charkovské oblasti na východě až po oblasti v okolí Kyjeva, jako je Buča, kde krátce po začátku invaze došlo k ruskému masovému vraždění civilistů. Organizace Human Rights Watch zaznamenala miny v 11 z 27 ukrajinských regionů.
Mezinárodní pomoc nestačí
Kyjevu přišly na pomoc mezinárodní organizace i jednotlivé země včetně Česka. Problém s odminováním Ukrajiny je ale obrovský. Oblast, kterou nelze prozkoumat či vyčistit okamžitě, úřady většinou ohraničí a označí výstražnou cedulí.
"Rusové jsou při kladení nástražných výbušných systémů neuvěřitelně mazaní a dělají to proto, aby nachytali nepozorné," popsal plukovník a bývalý šéf pyrotechniků britské armády Bob Seddon.
Ne vždy ale podle něj cílí pouze na vojáky. "V některých vesnicích a městech, které opustili, nechali nástražné výbušné systémy v civilních obydlích," popsal Seddon pro Vox. Jindy leží miny u těl zabitých ukrajinských vojáků.
Nejdřív infrastruktura, pak domovy
Nejde odminovat vše najednou. Nejvyšší prioritou Ukrajiny je kritická infrastruktura jako silnice, elektrické vedení, plynovody, vodovody a elektrárny. Stejně tak bezpečnost civilistů, tedy zajištění bezpečného návratu lidí do škol nebo nemocnic.
Pak přicházejí na řadu oblasti, které se protínají s ukrajinskou ekonomikou, konkrétně obilná pole - základ zemědělského sektoru země. "Nemůžeme odminovat všechny nebezpečné části země najednou," přiznal náměstek ukrajinského ministra hospodářství Ihor Bezkaravainyj, který dohlíží na odstraňování min.
Někteří farmáři ale nemohou čekat a o odminování se pokoušejí sami. "Možná se vystavují riziku, ale potřebují platit účty a živit své rodiny," vysvětlil Alex van Roy ze švýcarské nevládní organizace Fondation Suisse de Déminage, která s odstraněním výbušných zařízení pomáhá.
Vlastní stroje
Mezi takové patří i Jurij Vovčenko, který vede farmu poblíž vesnice Balaklija v Charkovské oblasti. Půdu si tu po odchodu Rusů odminovávají sami. Nejprve táhnou přes každé pole dlouhý provaz, aby spustili případné nástražné dráty, a pak chodí po pozemcích a hledají miny, odšroubovávají rozbušky a skládají je na hromadu, popsal loni pro deník The Guardian.
Vzdělávací a osvětové kampaně se ale snaží od podobných akcí Ukrajince odradit a na nebezpečí min upozornit. V rozhlase vysílají oznámení varující před nášlapnými minami, ve vlacích běží animované reklamy, které jsou obzvláště důležité pro Ukrajince, kteří se navrací do svých domovů. Děti dostávají omalovánky, které varují, aby se nedotýkaly věcí vypadající jako miny. Ani to ale ne vždy stačí.
Vysloužilý voják speciálních jednotek americké armády a zakladatel organizace Tip of the Spear Landmine Removal Ryan Hendrickson, který pracuje s týmem na odstraňování min na Ukrajině, popsal frustraci některých Ukrajinců. Pro spoustu místních je i tam, odkud se Rusové stáhli, těžké přijmout fakt, že je okolí kvůli výbušným zařízením nebezpečné. "Proč tam teď nemůžu jít? Proč je před tím červená páska a značka miny? Chci zpátky svou půdu. Chci zpátky svůj domov. Chci - bum," vylíčil pocity Ukrajinců Hendrickson.
