Funafuti - Kiribati, Maledivy, Tuvalu a další malé ostrovní státy tyčící se jen několik metrů nad hladinou oceánů zasáhne globální oteplování velmi tvrdě.
A to bez ohledu na to, zda se letos v prosinci státy OSN dohodnou na radikálním balíčku omezujícím emise skleníkových plynů, či nikoli.
Tyto malé státy jsou zodpovědné za mizivé procento emisí skleníkových plynů, které oteplování způsobují, patří však mezi ty, které mohou nejvíce tratit. Zasolení vodních zdrojů, ničivější cyklóny a tajfuny či zmizení celých ostrovů pod mořskou hladinou - to je pro tyto ostrovy nyní realistická vize budoucnosti.
Prosincová konference států Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách (UNFCCC) však může pomoci hrozivou budoucnost alespoň částečně odvrátit, a tak se některé z nich snaží jít příkladem.
Tichomořské souostroví Tuvalu, jehož nejvyšší bod dosahuje 4,5 metru nadmořské výšky, v neděli oznámilo, že do roku 2020 bude veškerá jeho energie vyráběna z obnovitelných zdrojů.
Tuvalu příkladem
"Těšíme se na den, kdy náš národ bude - získáváním energie jen z přírodních zdrojů jako slunce a vítr - příkladem všem," prohlásil ministr pro veřejné zdroje a průmysl Kausea Natano, podle kterého to "posílí hlas" Tuvalu při jednáních o nástupci Kjótského protokolu, který má být v prosinci v Kodani představen.
V Kjótském protokolu (dojednaném v japonském Kjótu v roce 1997) se jeho signatáři zavázali snížit emise šesti skleníkových plynů (oxid uhličitý, methan, oxid dusný, fluorid sírový, hydrogenované fluorovodíky a polyfluorovodíky) do roku 2008 o 5,2 procenta oproti úrovni z roku 1990.
Podle Mezivládního panelu OSN pro klimatické změny (IPCC) jde však v boji proti globálnímu oteplování pouze o první krok. Do roku 2050 musí svět snížit emise o polovinu, jinak nás dle IPCC mohou čekat nevratné a těžko předvídatelné klimatické změny, které se podepíší na podnebí celé planety.
Klíčem je postoj rozvinutého světa, který je zodpovědný za zdaleka největší procento emisí. Bohaté země však upozorňují, že i chudé státy musejí proti globálnímu oteplování vykonat své. A Tuvalu tento argument vzalo za svůj.
Peníze ze zahraničí
Ostrov, který na obyvatele produkuje jen 0,4 tuny skleníkových plynů (u jednoho z největších znečišťovatelů, Česka, je to 12 tun CO2 na hlavu), už tak za 410 tisíc dolarů instaloval solární elektrárnu na střeše fotbalového stadionu v hlavním městě Funafuti. Další solární elektrárna v ceně 800 tisíc dolarů se má rozjet ještě letos.
Celkem má rekonstrukce infrastruktury stát 20 milionů dolarů, tedy 1666 dolarů na každého z 12 tisíc obyvatel. To je však u jedné z nejchudších zemí na světě přibližně stejně, kolik činí její HDP na obyvatele. Peníze tak hodlá získat Tuvalu v zahraničí.
Jednou z možností jsou takzvané Mechanismy čistého rozvoje (CDM), v rámci kterých se mohou investoři z průmyslově rozvinutých zemí podílet na redukci emisí v rozvojových ekonomikách, což je vyjde levněji, než kdyby museli snižovat emise doma. Bohaté země tak ušetři, a emise půjdou přesto dolů.
Maledivy ještě ambicióznější
Tuvalu není jediným ostrovním státem, který se k něčemu podobnému zavázal. Ještě ambicióznější plán představily v březnu Maledivy. Ty se mají stát dokonce zcela "uhlíkově neutrálními" - na elektřinu z obnovitelných zdrojů mají do dvaceti let fungovat i všechna auta a lodě.
Emise vypuštěné letadly s turisty, kteří sem přilétají na dovolenou, chce souostroví vykupovat na trhu s emisními povolenkami.
O náročnější projekt se jedná i svým rozsahem. Maledivy, s nejvyšším bodem 2,3 metry nad mořskou hladinou, mají totiž přes 300 tisíc obyvatel.
