V dalších minutách a hodinách následovala katastrofa, jakou si nikdo nedokázal představit. Zemětřesení trvalo velmi dlouho - skoro deset minut - a bylo velmi silné, přes devět stupňů Richterovy škály. Odehrálo se třicet kilometrů pod mořským dnem. To je podstatné: pod mořským dnem.
Dalo do pohybu vodní stěnu, která v rychlosti 700 kilometrů za hodinu drtila vše, co jí přišlo do cesty. První úder zasáhl dvacet minut po otřesech město Banda Aceh a vesnice na západě Indonésie. Z 300 tisíc obyvatel města čtvrtina zemřela a v centru vydržela stát jediná budova. Bílá mešita Baiturrahim ze sedmnáctého století. Vlna na indonéském pobřeží měřila na výšku sedmnáct metrů.
By the way, this is the map of the 2004 tsunami-hit areas. Over 200,000 died in this tsunami.
— Amy Lange Kawamura (@AmyLangeKawmura) November 7, 2024
The most amounts of deaths, in recorded history:
from tsunami--2004, SE Asia (over 200,000 lives)
from quake--2010, Haiti (over 200,000 lives) pic.twitter.com/InSi8wUiQR
Za další půl hodinu smetla voda turistický resort Phuket a další místa na pobřeží Thajska. Za dvě hodiny od zemětřesení udeřila na Indii a Šrí Lanku. Zemřelo 228 tisíc lidí. Z toho více než 160 tisíc Indonésanů a další tisíce Indů, Šrílančanů. Zahraničních turistů v Thajsku zemřely přes čtyři tisíce, hlavně Evropané a Američané. Mezi nimi osm Čechů.
Západní Sumatra představovala absolutní zkázu. "Ti, co umřeli, měli štěstí," řekli prvním novinářům, kteří na místo dorazili, přeživší z Banda Acehu. Tehdejší americký ministr zahraničí Colin Powell se proletěl nad Sumatrou vrtulníkem. "Never seen anything like this (Nikdy jsem nic takového neviděl)," prohlásil šokovaně a jeho slova se objevovala na titulních stránkách novin po celém světě.
Jedním ze symbolů katastrofy se stal zničený šrílanský rychlík na trase Colombo-Matara. Tsunami ho zasáhla nedaleko pobřeží během jízdy, v soupravě zahynulo přes tisíc cestujících. Na indických Andamanských ostrovech vlna smetla do moře vojenskou základnu s letadly a helikoptérami.
V zasažených zemích tehdy ještě nefungoval účinný varovný systém, který by lidi varoval, že se blíží katastrofa, a dal jim alespoň nějakou šanci uniknout. Chyběly přístroje, které by naznačily rychlost, sílu a směr vzniklé vlny, i způsob, jak předat rychle informace. Systém se po této zkušenosti zdokonalil, ale za posledních dvacet let se jen jedno zemětřesení přiblížilo takové síle, jakou mělo to před dvaceti lety. Šlo o otřesy z 11. března 2011 v Japonsku o síle 9,1 stupně Richterovy škály, které také vyvolaly tsunami, zabily skoro dvacet tisíc lidí a ohrozily jadernou elektrárnu ve Fukušimě.
Vědecký časopis AGU Advances před dvěma lety publikoval výsledky výzkumu dopadu meteoritu, který zasáhl Zemi v Mexickém zálivu zhruba před 66 miliony lety. Dopad tehdy vytvořil 180 kilometrů široký, takzvaný Chicxulubský kráter a vedl k vymírání živočišných druhů, včetně dinosaurů. Vědci pomocí nástrojů na vytváření modelů dopadových kráterů a globálního šíření vln tsunami zrekonstruovali událost a zjistili, že z Mexického zálivu se vzedmula vodní stěna vysoká jeden a půl kilometru. Vlna měla zhruba 30tisíckrát více energie než tsunami v roce 2004.
