Tbilisi/Tkviavi (Od naší zvláštní zpravodajky) - Rozdělené rodiny se tu touží setkat aspoň o Velikonocích. I samotné domy půlí sporná hranice - a to až tragikomicky. Jeden pokoj "leží" v Jižní Osetii, jiný v Gruzii.
A obrněné transportéry s nápisem 'Police' v gruzínské vesnici Tkviavi, pár kilometrů od administrativní hranice Gruzie a Jižní Osetie, sledují svou cestu mezi pobíhajícími kavkazskými dětmi, které cizince s chichotem na odchodu zdraví poevropsku 'Auf Wiedersehen'.
Po třech letech vypadá trochu zapomenuté bojiště rusko-gruzínské války, která se přičiněním obou stran strhla v roce 2008 v Jižní Osetii, pořád neklidně.
Incident sem tam
Jižní Osetie je separatistický region Gruzie, který kontrolují Rusové. Přívlastek "administrativní" u této hranice je diplomatickým označením pro léta trvající a krví poznamenané napětí v regionu. Jižní Osetie usiluje o nezávislost od 90. let 20. století, jenže žádná významná země kromě Ruska ji neuznala. Moskva tak učinila právě po konfliktu v roce 2008.
"Situace tu je zatím stabilizovaná. Nějaký incident se tu odehraje v periodě tak jednou za tři měsíce," vypráví pod podmínkou anonymity jeden z členů monitorovací mise, kterou na osetskou hranici vyslala EU hned v roce 2008. Právě od těchto mužů a žen místní děti pravděpodobně pochytily němčinu.
"Naše služba se týká jak vojenské bezpečnosti na administrativní hranici, tak i situace běžných lidí žijících v prostoru rozbitém válečným konfliktem," říká dál pozorovatel - policista. Na hranici jako takovou smí člověk pouze se speciálním povolením, z osetské strany ji hlídá ruská armáda.
I když utichnou zbraně, nářek těch, co přežili, přetrvává dlouho. Nemůžeme navštěvovat hřbitovy na druhé straně, svěřují se například pozorovatelům uprchlíci z války v roce 2008. Těm, kteří překročí linii bez úředního povolení nebo se k ní přiblíží, hrozí ze strany ruské pohraniční hlídky zadržení.
Utečenecká vesnice
Osetští uprchlíci bydlí nedaleko svého původního domova. V překotném tempu vyrostla hned v roce 2008 nedaleko města Gori, mimochodem rodiště sovětského diktátora Stalina, uprchlická vesnička, v níž v geometricky řazených domech žije asi 30 tisíc "vnitřních" uprchlíků.
Jednoduchá stavení oddělují drobné zahrádky.
"Je tu veliká nezaměstnanost. Jsou to lidé zvyklí starat se o své malé statky. Hned tu začali pěstovat nějakou zeleninu, ovoce, jsou to lidé spojení s půdou," říká český velvyslanec v Gruzii Ivan Jestřáb, který provázel české novináře do Gori.
Česká delegace se tam vypravila u příležitosti návštěvy Gruzie ministra zahraničí a českého vicepremiéra Karla Schwarzenberga, který přijel do Gruzie zopakovat, že Praha stojí při Tbilisi ve sporech o územní nedotknutelnost.
Cesta ke slumům
Češi se v oblasti od války v souladu se svou politikou podílí na pomoci uprchlíkům. S podporou státu tu působí česká Charita - obstarává zdravotní pomoc nemocným a opuštěným, nebo podporuje místní pekárnu, kde tradiční gruzínské pochoutky pečou přesídlené ženy. Česko do rozvojových projektů v tomto regionu investovala už 150 milionů kroun.
Řešení rusko-gruzínského konfliktu ovšem není v dohledu. A přestože dnes uprchlická vesnička působí důstojně, její rizika jsou zřejmá.
"Když dnes vidím utečenecké vensičky, vypadají hezky, za dvacet z nich ale mohou být slumy," říká Sylva Horáková programová manažerka české Charity pro Jižní Kavkaz.
Před dvaceti lety, když kvůli obdobnému konfliktu utíkali lidé z další separatistické oblasti Abcházie, gruzínská vláda pro ně zbudovala turistický kemp také nedaleko Gori. Ale dodnes tam žijí lidé v nedůstojných podmínkách. "Těch dvacet let se ty domky rozpadají, i tam máme pacienty," dodává.
