Od našeho zvláštního zpravodaje - Alexej je jedním z těch, kteří restauraci vedou. Byť do civilu odešel před sedmi lety, na Ukrajině je to relativní pojem. Poté co Rusko v pondělí uznalo nezávislost separatistických republik na Donbase a vysílá do nich svou armádu, znovu hrozí velké vyhrocení konfliktu.
"Musíme být připraveni na všechno. Může se znovu stát, že zase bude potřeba jít do boje. Uděláme to všichni, pokud Rusko překročí dál naše hranice. Je možné, že Kreml jen vyhrožuje a je to nějaká diplomatická hra, ale počítáme se vším," popisuje Alexej.
A vysvětluje, jak došlo k nápadu udělat originální válečnou pizzerii. "Chtěli jsme vymyslet něco, z čeho by měli peníze veteráni navrátivší se z války. Lidé sem chodí jíst a pít, aby je podpořili," říká o projektu.
Ačkoliv se zatím boje vedly na Donbasu, nyní se poprvé hrozba vznáší nad jinými částmi Ukrajiny. Anastasija Artemjaková se považuje spíše za pesimistu a upozorňuje, že když se v Kyjevě nic nestane, bude příjemně překvapená. Studovala v Českých Budějovicích a nyní je zástupkyní ředitelky Českého centra v Kyjevě.
"Panika není, ale atmosféra je nervózní. Minulý týden začaly houkat sirény, všichni se zastavovali a dívali se střídavě na nebe a do mobilů, co se děje. Také špatně fungovaly banky, bankomaty nevydávaly peníze. Raději už nečtu moc noviny a nedívám se na televizi, protože to střídání naděje a beznaděje je strašné. Lidé na východě jsou na blízkost války zvyklí, ale tady je to jiné. V Kyjevě s tím nikdo nepočítal," líčí Anastasja Artemjaková.
Podle ní je smutné se dívat, jak mnozí cizinci ukrajinské hlavní město opouštějí. "Nějak to máme v rodině. Otec se narodil v roce 1937, a když se evakuovali kvůli válce, zasáhla jejich evakuační vlak bomba. Já jsem se narodila v Pripjati nedaleko Černobylu a jako dítě jsem zažila evakuaci po havárii elektrárny v roce 1986," vypráví žena. Má prý příbuzné i v Rusku a je složité se s nimi bavit o politice. "Přejeme si k narozeninám, ale jakmile se stočí řeč na politiku, pohádáme se. Vidí to úplně jinak, říkají, že na Ukrajině je americká propaganda, a tak dále," dodává.
Anastasjina kolegyně Julie, která také studovala v Česku, je přímo z Doněcka, který nyní s pomocí Kremlu ovládají separatisté. Naposledy tam ale byla v roce 2013. "S příbuznými se vídáme pouze přes internet. Jet se tam teď samozřejmě nedá. Nešlo to kvůli covidu, teď kvůli válce," konstatuje.
Obě ženy se shodují v tom, že Ukrajincům teď nezbývá než věřit vládě a armádě, že zajistí bezpečnost země, i když vyhlídky nejsou optimistické a hrozba jen tak nezmizí. "Nikdy jsme si dříve nepřipouštěli, že by Kyjev mohl být ohrožen. Ale když se podíváte na mapu, tak z běloruské hranice sem je to něco málo přes sto kilometrů," vypočítává Anastasja.
Budeme se bránit
Další Kyjevan, důstojník ukrajinské armády Jurij Lapajev, se chystá na návrat na frontu, počítá prý se službou minimálně na několik měsíců. Reportérovi Aktuálně.cz vysvětluje, že sice netuší, podle čeho a na základě jaké logiky se rozhoduje ruský prezident Vladimir Putin a jeho generálové, v útok na Kyjev nebo Charkov ale nevěří.
"Nejde o to, že by jejich tanky nevyjely kvůli bahnu. Když dostanou rozkaz, tak vyjedou, bahno nebahno. Ale třímilionové město není snadné obklíčit a dobýt, ani pro ruskou armádu. Podle mě to neudělají," myslí si voják Lapajev.
Tvrdí, že někteří obyvatelé východní Ukrajiny by si možná přáli žít spíš v Rusku než na Ukrajině, ale je jich dnes už výrazná menšina. "Putin by jistě chtěl, aby ruští vojáci vjížděli do těchto měst jako osvoboditelé. Ale spíš by tam v případě ruského útoku vjížděli jako do čečenského Grozného, který prakticky srovnali se zemí," říká důstojník.
Ani s posunutím takzvané linie dotyku na Donbasu a tím i hranice separatistických republik to podle něj Rusové nebudou mít jednoduché, pokud se pro to rozhodnou. "Je tam vybudovaná silná obrana a frontová linie je zaminovaná," říká Lapajev k možnému útoku na města, jako jsou Slavjansk nebo Mariupol.
Tvrdí ale, že armáda a dobrovolnické oddíly teritoriální obrany budou bojovat. Putinovi nic zadarmo nedají. To říká Alexej z Pizzerie Veterano, který prozatím odložil zbraň a věnuje se spokojenosti hostů restaurace: "Když zaútočí, budeme se bránit."
