Lausanne - Když se před dvěma lety srazil americký satelit Iridium-33 s vysloužilou telekomunikační družicí Kosmos-2251, používanou ruskou armádou, vyčíslily vesmírné agentury obou zemí vzniklou ztrátu na několik milionů dolarů.
Mnohem horší ale bylo to, že srážka "obohatila" už tak rozsáhlý arzenál vesmírného odpadu kroužícího kolem Země o další tisíce úlomků.
Každý z nich představuje potenciální hrozbu pro kterýkoli objekt vypuštěný na oběžnou dráhu, včetně Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a její posádky.
"Musíme se před tímto vesmírným šrotem a riziky s ním spojenými mít dobře na pozoru," říká švýcarský astronaut Claude Nicollier.
Vědci ze Spříseženecké technické vysoké školy (EPFL) v Lausanne proto pracují na satelitu, schopném nebezpečné úlomky zachytit a zničit. Nese název Cleanspace One a na oběžnou dráhu by měl být vypuštěn za dva roky.
Experti z EPFL se při vývoji lapače vesmírného odpadu nechali inspirovat mořskou sasankou a jejími chapadly.
"Ze všeho nejdříve se zaměříme na dva satelity, které v roce 2009 a 2010 nechaly vypustit na oběžnou dráhu naše univerzity," citoval deník Spiegel online ředitele Švýcarského vesmírného střediska Volkera Gasse.
28 000 kilometrů za hodinu
Strategické velitelství ozbrojených sil USA sestavilo již před lety katalog všech součástí vesmírného odpadu o průměru větším než deset centimetrů. V současnosti má na 16 tisíc položek. Kolem Země se nadto pohybují rychlostí několika kilometrů za vteřinu miliony a miliony menších částic.
Většina z nich je soustředěna na nízkých oběžných drahách, tedy ve výškách do dvou tisíc kilometrů nad Zemí. ISS kvůli nim musí pravidelně měnit svou orbitu. Naposledy tak učinila 29. ledna.
Švýcarské pikosatelity Swiss Cube 1 a TISat 1 mají přibližně tvar krychle o hraně deseti centimetrů a v roce 2014 by měly pomalu začít dosluhovat. Pro metalická chapadla Cleanspace One ale nepředstavují snadnou kořist.
Krouží ve výšce přibližně 700 kilometrů nad Zemí a pohybují se rychlostí 28 tisíc kilometrů za hodinu. Cleanspace One, který je jen třikrát větší než ony, musí nejdříve vystoupat na orbit příslušného satelitu, přiblížit se k němu zezadu, zachytit ho a pak s ním zamířit do spodních vrstev atmosféry, kde oba shoří.
Cena celého projektu včetně vývoje je 10 milionů švýcarských franků. Švýcaři ale uvažují o tom, že vyvinou verzi, která bude moci být vypouštěna do vesmíru opakovaně. Na oběžnou dráhu dokáže Cleanspace One vynést vzhledem k jeho miniaturním rozměrům takřka každá raketa.
"Může to být i evropská Vega, jejíž projekt podpořilo také Švýcarsko," tvrdí Gass. První Vega vystartovala do vesmíru minulý týden.
Na vyslání prvního lapače vesmírného odpadu na oběžnou dráhu je ostatně nejvyšší čas. Podle poradce NASA Donalda Kesslera se blíží okamžik, kdy jeho koncentrace bude taková, že létat do kosmu začne být nebezpečné.
