Černobyl - Rezavý ostnatý drát s tabulkou "zakázaná zóna" odděluje černobylskou oblast od okolního světa. Za plotem se ukrývá úplně jiný svět, než jak si Černobyl představujeme.
Před devětadvaceti lety, 26. dubna 1986, došlo k nejhorší jaderné havárii v dějinách lidstva. Čtvrtý reaktor černobylské elektrárny kvůli neúspěšnému experimentu explodoval a během záchranných prací se následně uvolnilo do ovzduší velké množství radioaktivních látek.
Dva radioaktivní mraky zamořily větší část Evropy, tehdejší Československo nevyjímaje. Smrtící cesium 137 s poločasem rozpadu 30 let doletělo až do Asie.
Černobylskou havárií byly nejvíce postiženy Ukrajina a Bělorusko. Padesátitisícová ukrajinská Pripjať, ležící dva kilometry od elektrárny, byla evakuována jako první. Podle pamětníků autobusy pro nuceně vysídlené stály v bezmála 25kilometrové frontě.
V dalších dvou týdnech byly evakuovány všechny obce z třicetikilometrové oblasti od epicentra jaderného výbuchu.
Z města Pripjať se postupem času stal postapokalyptický skanzen lákající turisty romantismem radioaktivní spouště. Za 150 dolarů může každý navštívit mrazivé pozůstatky kvetoucího městečka nebo starý sovětský radar.
Pravá černobylská zóna je jiná, bez turistického pozlátka.
Ostrůvky života
Před kontrolním stanovištěm Dyťatky, branou do černobylské zóny, stojí v altánku skromná socha Panny Marie. Nedaleko ní čeká na prohlídku několik postarších žen. Z igelitové tašky jim vyčuhují umělohmotné kytky, na dně jsou vidět obrysy svíček.
"Čas od času jezdím na hřbitov. Leží pár kilometrů odtud, v zakázané zóně. Mám tam pohřbeny příbuzné. Nemohu je tam jen tak nechat a zapomenout," říká obyvatelka nedaleké vesnice.
"Radiace? Té se nebojím. Žijeme s ní už třicet let. Myslíte, že se zastavila o tenhle ostnatý drát?" mávne rukou směrem ke stanovišti, kde policisté kontrolují občanky.
Paměť pozůstalých jakoby navzdory jaderné katastrofě oživovala mrtvou krajinu. Hroby s pestrobarevnými květinami vypadají jako ostrůvky života mezi polorozpadlými domy sevřenými v obklíčení stromů a hustých keřů.
Ve stínu rozpadajících se domů
Městečko Černobyl na první pohled vypadá, jako kdyby se v něm zastavil čas. Sám název města, totožný s nechvalně známou elektrárnou, jako by předem vylučoval, že v něm může existovat život.
Nápis "Sláva Ukrajině" a graffiti znázorňující rudou explozi, z níž vylétají černobílí čápi, napovídají opak.
Z dříve desetitisícového města se stala bašta několika stovek dělníků a pracovníků kontrolujících radioaktivní záření v zakázané zóně. Žijí a pracují pár metrů od zapomenutých budov. Jejich majitelé před třiceti lety utekli před smrtí.
Tíživou atmosféru vystihuje nápis na bílé fasádě, zanechaný jako vzpomínka na šťastnou minulost: "Sbohem a odpusť mi, můj domove!"
"Nemám s tím žádný problém. Žiji tady tři roky. Pracuji na černobylské elektrárně. Je to město jako každé jiné. Jen je za ostnatým drátem," směje se dělník a ukusuje žlutý nanuk. "Na atmosféru, jak říkáte, jsem si zvykl. Je tu dobře," tvrdí.
Atomový hřbitov
Jaderná elektrárna Černobyl je vidět z dálky. Její dva komíny a obrovská nedostavěná betonová chladící věž se vypínají do výšky jako mementa tragické katastrofy. Poslední reaktor elektrárny byl definitivně odstaven v polovině prosince 2000.
Atomové monstrum dožívá své poslední roky. Černobylská zóna se postupně mění na hřbitov jaderného materiálu.
Pár kilometrů od elektrárny stojí závod na zpracování tvrdého a tekutého odpadu Vektor. V příštím roce bude dostavěn druhý sklad vyhořelého jaderného paliva, na kterém se podílí americká firma Holtec. Bez skladu nelze černobylskou elektrárnu definitivně zavřít.
Čtvrtý blok elektrárny, který před devětadvaceti lety doslova vyletěl do vzduchu, vypadá jako hranatá konstrukce obložená šedivými betonovými panely s rezavou střechou. Pískající dozimetr varuje před smrtícími paprsky, které z ní sálají.
Vedle bloku stojí jeřáby, které staví nový sarkofág. Obří hangár bude chránit okolí před tři desítky let starou radiací.
"V roce 2008 bylo provedeno podstatné upevnění existující konstrukce. Té, která byla postavena v roce 1986, i té, které vznikla do havárie. Jsme přesvědčeni, že objekt je stabilní a bezpečný do roku 2023. Do roku 2023 je ale nutné zakončit stavbu nového bezpečnostního komponentu, který vidíte na staveništi," říká hlavní inženýr projektu Ukrytije Vladimir Kaštanov.
Podle jeho slov nový bezpečný sarkofág bude nad čtvrtým blokem černobylské elektrárny postaven dříve, do konce listopadu 2017. Pak bude v Černobylu bezpečno.
