Spolupracoval se zpravodajskými službami Británie a USA.
Houdini si získal na počátku minulého století proslulost po celém světě tím, že se dokázal vyprostit z jakéhokoliv zajetí a spoutání. Dokázal se osvobodit z policejních pout, ze silných provazů i z těsných uzavřených prostor.
Ačkoliv zemřel už před osmdesáti lety, jeho jméno zůstává nadále pojmem. Nová biografie s názvem Tajný život Harryho Houdiniho: Vytvoření prvního amerického superhrdiny ale mění pohled na kouzelníkovu kariéru.
Na pultech knihkupectví se objeví zítra.
Na stopě ruských emigrantů
Autoři Larry Sloman a William Kalush probádali dosud neprozkoumané archivy. Došli k závěru, že Houdini na svých cestách pracoval pro americkou a britskou zpravodajskou službu.
Udajně sbíral informace o některých ruských emigrantech a také o podezřelých padělatelích bankovek, k nimž měl blízko vzhledem ke své "profesi".
Předával také informace, které získával na turné po Německu, Rusku a dalších zemích.
Informace pocházejí od britského pracovníka Scotland Yardu a rekruta agentů pro tajnou službu Williama Melvilleho. Ten Houdiniho "naverboval" a také mu pomohl nastartovat v roce 1899 jeho úspěšnou kariéru. Vystoupení s policejními pouty v Londýně, které zahájilo období slávy Houdiniho, zorganizoval právě Melville.
Podezření se potvrdila
"Věděli jsme, že když objevíme Melvilleho záznamy, naše podezření se potvrdí. Tušili jsme, že něco takového tam bude," řekl agentuře AP William Kalush, jeden z autorů biografie.
Kniha dále uvádí, že Houdiniho nesporné schopnosti daly později vzniknout mýtu, že kouzelník dokáže skutečně vše. Řada jeho vystoupení a čísel však údajně byla jen dobře zinscenovaným divadlem.
"Tvrzení, že je schopen se vysvobodit odkudkoli a z jakékoli situace, bylo samozřejmě přehnané. Byla to součást mýtu, který se kolem Houdiniho ještě za jeho života vytvořil," tvrdí druhý autor Larry Sloman.
K nejznámějším číslům Houdiniho patří vystoupení v britském Blackburnu v roce 1902. Po dvou hodinách se dokázal dostat z řetězů. Byly však na něm upevněny tak těsně, že si musel na několika místech těla sám strhnout kůži.
Se smrtí to bylo jinak
K novému závěru dochází kniha i ohledně Houdiniho smrti.
Rozšířená představa, že zahynul v sudu v řece poté, co se nedokázal vyprostit, je mylná. Ve skutečnosti podlehl vnitřním zraněním (prasklý apendix) poté, co ho v roce 1926 napadl student v šatně po vystoupení v Montrealu.
Autoři biografie se domnívají, že možná šlo o vraždu na objednávku. Houdini měl totiž hodně nepřátel. Například aktivisty spiritistických hnutí, které bylo v té době v USA i Evropě velmi populární.
Houdini patřil ke kritikům spiritismu a několik známých lidí, kteří tvrdili, že diskutují s mrtvými, přesvědčivě odhalil jako lháře.
Kdo si vraždu objednal a proč, už ale možná zůstane navždy tajemstvím.
Houdini se narodil v roce 1874 v Budapešti v židovské rodině jako Ehrich Weisz, jeho otec byl rabín. S rodiči emigroval do USA, když mu byly čtyři roky.
