Eduard Hulicius pro českou komisařku devět let pracoval jako člen jejího týmu. Podle něj má být její nástupce hlavně člověk "mladý duchem".
"Musí být schopný absorbovat obrovské množství informací a dat, která se pohrnou od momentu nominace až do konce mandátu," říká v prvním rozhovoru ve funkci náměstka, který poskytl deníku Aktuálně.cz.
Domácí debata o budoucím českém eurokomisaři vypadá tak, že všichni říkají: "chceme silné portfolio". Co je silné portfolio podle vás a může na něj Česko dosáhnout?
Silné portfolio je to, které plní hlavní politickou agendu Evropské unie. Komisař má pod sebou hodně lidí a má významný vliv na rozpočet EU. Pro Česko je asi obecně důležitá agenda vnitřního trhu, průmyslu nebo energetiky. Živí nás, propojuje EU, ale nemá tak silnou vazbu na euro. Tim odpadá negativní faktor pro české kandidáty u ekonomických portfolií, protože Česko není členem eurozóny.
Může Česko dostat zmíněnou energetiku, o níž se často spekuluje v souvislosti s oceňovaným výkonem ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely během předsednictví?
Určitě může, viz Slovák Maroš Šefčovič, který byl místopředsedou Evropské komise pro energetiku v letech 2014 až 2019. Musíme ale započítat to, jestli by ta agenda připadla "tak brzy" zase někomu ze střední a východní Evropy, protože teď ho má estonská komisařka.
Eduard Hulicius
Eduard Hulicius je od 1. července politickým náměstek na ministerstvu zahraničních věcí za KDU-ČSL, jíž je členem. Do té doby působil přes dvacet let v Bruselu, nejprve jako poradce českých europoslanců za lidovce v Evropském parlamentu, posledních devět let pracoval v kabinetu eurokomisařky Věry Jourové, kde měl na starosti různé agendy. Hulicius vystudoval evropská studia na FSV UK a napsal několik historických knih.
Neumíme se prodat
Jak by měl vypadat ideální český kandidát nebo kandidátka na eurokomisaře?
Výběr eurokomisaře není exaktní věda - spíš něco na pomezí umění a magie. Ve hře bude strašně moc faktorů a jen některé se dají předvídat. Podle mě to musí být hlavně někdo mladý duchem, schopný absorbovat velké množství informací a dat, která se pohrnou od okamžiku nominace až do konce mandátu. Někdo, kdo bude dobrý komunikátor a dost zkušený na to politicky řídit často mnohatisícová mezinárodní oddělení pod sebou.
Premiér Petr Fiala loni definoval, že české předsednictví bude úspěšné, pokud se podaří udržet Evropu jednotnou, pokud dosáhneme co nejvíce dohod v průběžných agendách a pokud se podaří dostat víc Čechů do institucí EU. První dvě podmínky jsme splnili, poslední ne. Vy prostředí institucí EU znáte. Proč se to nepodařilo?
Těch důvodů je víc, ale kořen všeho je fakt, že jsme propásli klíčové období po rozšíření EU, kdy byla poptávka po Češích. Teď musíme čekat na místa, která se standardně uvolňují. Co jsem ale vypozoroval, my Češi máme potíž s tím, jak jsou pohovory nakonfigurované. Neumíme se prodat.
Neumíme se pochlubit?
Máme tendenci omlouvat se za drobné chyby a shazovat se, že naše angličtina nebo francouzština nejsou dost dokonalé. Podívejte se, když přijdete k někomu v Česku na návštěvu: všude napečeno, naklizeno. Hostitelka se přesto omlouvá, že koláč není perfektní a všude je nepořádek. Je to hodně rakousko-uherská věc. Rakušané mají to sebevědomí, my ten výkon. A všiml jsem si ještě jednoho fenoménu, který souvisí se systémem vzdělávání v Česku: jsme velice dobří analytici, ale často selžeme, pokud je zadáním hledat řešení. Na pohovoru v komisi má člověk třeba deset minut popasovat se s daným problémem. Čech stráví sedm minut jeho precizním popisem a pak má hrozně málo času osvětlit, jak by ho vyřešil a proč. Schopnost hledat řešení je přitom v prostředí EU klíčová.
Při nástupu do funkce náměstka ministra zahraničí jste řekl, že dostat víc Čechů do EU bude vaše priorita. Jak to chcete udělat?
Motivovat zájemce, připravovat je na konkurzy, mluvit o našich kandidátech při schůzkách v Bruselu, podporovat je z úrovně vlády. Je to proces. To, že zatím nikoho nemáme, kdo by se dal spojit s předsednictvím, je fakt. Ale je jen otázkou času, než se různé probíhající akce obrátí v naplnění postů.
Při našich hovorech v Bruselu vám často vadilo, že se čeští politici v reakci na EU nejdříve "staví na zadní" a teprve pak zkoumají obsah. Že všechno vědí nejlépe, nezajímají se. Teď máte politickou funkci, můžete věci ovlivňovat. Máte plán, co a jak na českém vnímání EU měnit?
Dlouhodobě pozoruju informační deficit v Česku. Teď často něco přiletí z Bruselu a vypadá to, jako by to spadlo z nebes. Nikdo už nemá informace - nebo je nesděluje - o dva, čtyři, pět let trvající politické a odborné debatě, která tomu předcházela a jejíž součástí jsme byli také, viz víčka od PET lahví. V Česku musíme přijmout, že evropská úroveň politiky je důležitá. Nemusíme být nadšenými eurofederalisty, ale přesto můžeme - musíme - lépe rozumět tomu, proč se dějí věci v legislativě a politice. V tomhle chci být trošku pedagogický. Vysvětlovat a osvětlovat Evropu Čechům.
Vytvořit si krunýř
Před několika lety se v Bruselu intenzivně řešil střet zájmů Andreje Babiše. Mělo to vliv na vaši práci coby člena týmu někdejší místopředsedkyně a dodnes členky hnutí ANO, eurokomisařky Jourové?
Nemělo a ani mít nemohlo. Coby členové kabinetu jsme byli pod úřednickým slibem, že naši práci neovlivňuje a neurčuje nikdo nebo nic mimo Evropskou komisi a smlouvy o EU.
Andrej Babiš v minulých letech často útočil na EU a politicky se posunul k odpůrcům integrace. Vy jste coby lidovec člen hlavní proevropské strany v unii. Byl za těch devět let u Věry Jourové moment, kdy jste zvažoval, jestli ještě můžete pracovat pro členku Babišova hnutí?
Ne. Já jsem Věru Jourovou, moji šéfovou, vždycky vnímal spíš lidsky a odborně než politicky.
Český politický kontext na vás nedoléhal?
Samozřejmě jsme vnímali, co se děje doma. Ale museli jsme si vytvořit vnitřní bariéry a věnovat se práci pro unii, kterou tohle dění a klání ovlivňovat nesmělo. Takový krunýř je nezbytný pro každého, kdo pracuje na vrcholných pozicích pro stát nebo v institucích EU.
Teď jste v politické funkci. Andrej Babiš aktuálně rozjel ostrou kampaň proti Green Dealu. Jeho Facebook je plný rad Čechům, aby nekupovali elektroauta, která prosadili "šílenci z Bruselu". Je tohle něco, na co budete jako politický náměstek současné vlády odpovědný za EU reagovat?
Videa na Facebooku pana Babiše nesleduju.
A neměl byste? Řekl jste, že vám chybí informovanost o EU a chcete být pedagogický. Není součástí toho korigovat, co říkají jiní politici? Zejména, když se to týká - jako teď Green Dealu - věcí, na kterých jste se z pozice člena komisařského kabinetu spolupodílel?
Necítím se, že mám mandát začít aktivně diskutovat o věcech týkajících se Green Dealu, protože jsem náměstek na ministerstvu zahraničí, ne na životním prostředí nebo průmyslu a obchodu. Kdyby navíc člověk reagoval na všechno, co je na internetu, tak se z toho zblázní. Ale ano, je to téma pro interní debatu o rozsahu mojí práce, kterou vedu s ministrem Janem Lipavským.
Proti Green Dealu se zvedá odpor v několika státech EU, v Česku jsou mnozí přesvědčení, že to Brusel s Green Dealem přehnal. Přehnali jste to?
Přehnali podle koho? Podle voličů, nebo "podle planety"? Já osobně bych řadu věcí dělal jinak. Někde bych přitvrdil, někde naopak ubral. Green Deal a jeho případný korektiv určitě budou důležitým tématem příštích eurovoleb. Ale nikoli jeho konec, návrat před rok 2019, protože většina té legislativy je už schválená. Ale kde to překalibrovat, bude legitimní téma politické debaty. Je to správně, protože v pohybu je i klimatická změna.
Jsem idealista
Od loňského února žije Evropa ruskou invazí na Ukrajinu. Cítil jste v Bruselu teď před odchodem počínající "únavu" z války ze strany Západu?
V Evropské komisi únava z Ukrajiny cítit není, to říkám zcela přesvědčeně. Je v ní pochopení, že se jedná o zásadní střet dnešní doby, který bude definovat geopolitiku tohoto století, a my musíme setrvat v podpoře státu, který brání i nás.
Překvapila vás jednota Západu?
Nepřekvapila, protože jsem idealista a vnímám, že jak voliči, tak vlády tohle chápou. I to Maďarsko nakonec všechny sankční balíčky EU a následné akce podpořilo, protože i Viktor Orbán si tohle uvědomuje.
Ukázala zkušenost s Orbánovým vydíráním zbytku EU potřebu změnit pravidla rozhodování směrem k omezení práva veta?
Pokud se ta debata staví dichotomicky jako veto nebo většinové hlasování, tak se ničeho nedobereme. Je potřeba přemýšlet realisticky. Máme v Evropě 80milionový stát i několikasettisícové státy a jejich občané mají právo být nějak rovně zastoupeni, národní suverenity jsou také důležité. Pro mě je správná cesta pracovat třeba s konstruktivní abstencí (stát by byl při hlasování proti, ale neblokoval by ostatní - pozn. red.) nebo s dalšími řešeními, která zajistí větší efektivitu EU. O tom se bavme.
Pokud příští rok vyhraje americké volby opět Donald Trump, nelze vyloučit, že USA sníží vojenskou pomoc Ukrajině. Vydrží pak podpora Ukrajině ze strany EU? Dosud Kyjevu okolo 90 procent zbraní dodávají Američané.
Jsem přesvědčený, že vydrží. Musíme to zvládnout. Když pro nic jiného, tak proto, že Evropa nemá luxus Atlantiku mezi námi a Ruskem.
Atlantik mezi Evropou a Ruskem nebyl nikdy. Přesto se Západ lísal k Putinovi i po ruském útoku na Gruzii v roce 2008 i po invazi na Krym v roce 2014.
Evropa v únoru 2022 prozřela hodně. Viděl jsem lidi, kteří skutečně zbledli. Možná, že když se zeptáte někoho na ulici v Lisabonu nebo Madridu, ale třeba i v menším českém městě, tak to nebude vnímat tak silně. Minimálně politické a odborné elity v Evropě si ale uvědomují, že nemůžeme než zůstat jednotní a při Ukrajině.
