* Ruské ministerstvo obrany: Z naší strany válka nebyla bez chyb * Armáda má projít největší změnou od roku 1945 * V Gruzii se žádná revoluce proti prezidentovi Saakašvilimu nechystá
Praha - Ruská armáda poprvé od rozpadu Sovětského svazu a vzniku novodobého Ruska v roce 1991 útočila letos na území cizího státu.
To je nepochybně jeden z faktů, s nímž bude rok 2008 už navždy spojován.
Dosud měli ruští vojáci za hranicemi své země v konfliktech spíše podpůrnou roli: ať už v Abcházii a Jižní Osetii, Tádžikistánu nebo v jiných částech bývalého SSSR.
Válka v Čečensku se odehrávala technicky na území Ruska, protože nezávislost této kavkazské republiky nikdo neuznal.
Co psali o Gruzii Zaorálek, Dienstbier a další blogeři na Aktuálně.cz
| O Gruzii, Rusku a Klausově postoji Je agresorem Gruzie, či Rusko Je Rusko hrozba, či příští spojenec? |
Pětidenní ofenzíva
Tentokrát se ruští vojáci vrhli po zemi, po vodě i vzduchem na jednoznačné a nezpochybnitelné území cizího státu. Gruzie.
V Evropě a Spojených státech pětidenní konflikt potvrdil obavy z příliš rostoucích ambicí Moskvy.
Od Washingtonu až po Kyjev či Rigu se hovořilo o ruské snaze obnovit impérium a návratu k politice síly a nátlaku, kterou Sovětský svaz prezentoval v minulosti v Maďarsku (1956), Československu (1968) a Afghánistánu (1979).
Vpád do Gruzie a pět dní válečného konfliktu také ukázaly, jaké jsou momentální schopnosti a možnosti ruské armády.
Nutno zdůraznit, že ruská strana měla drtivou převahu hlavně ve vzduchu a v modernější technice. Rusové měli k dispozici desítky letadel, Gruzínci jen osm.
Gruzínci se brzy stáhli
Do Jižní Osetie a Gruzie zamířili příslušníci ruské 58. armády, dislokované v severoosetském Vladikavkazu.
Poměr sil byl zhruba patnáct tisíc mužů proti dvanácti tisíc ve prospěch Ruska. Gruzínské pozemní jednotky se ale většinou stahovaly bez boje a většího odporu.
Ruský ministr obrany Anatolij Serďukov ovšem i přes rychlý průběh války hodnotil vystoupení armády dosti kriticky.
Ve zprávě, kterou vypracoval pro Státní dumu (dolní komoru parlamentu), uvedl, že 58.armáda zareagovala na gruzínské bombardování Jižní Osetie pozdě. Kvůli tomu zahynuli ruští vojáci, kteří hlídkovali v rámci mírových sborů na osetsko-gruzínské hranici.
Navíc prý ruské síly měly problémy s průzkumem gruzínských pozic. Dlouho trvalo, než zneškodnily gruzínské rakety Grad a neměly k dispozici bezpilotní průzkumná letadla.
Musely proto použít stroje Suchoj Su-25 a Tupolev Tu-22. Čtyři z nich Gruzínci sestřelili.
I tisková agentura RIA-Novosti se vyjadřovala ke vstoupení armády na současné ruské poměry nezvykle kriticky: "Ruské síly nedisponovaly téměř žádnou supermoderní, sofistikovanou technikou. Přitom takové zbraně a technologie se v Rusku předvádějí na jednom zbrojním veletrhu za druhým," napsala agentura.
Agentura také v analýze upozornila na to, že moderní ruské tanky T-80 a T-90 nebyly vybaveny přístroji na noční vidění a mezi jednotlivými složkami armády byla špatná komunikace.
Sečteno a podtrženo: Kdyby měli ruští vojáci silnějšího protivníka, mohli dopadnout všelijak.
Armáda pro 21. století
Ruské ministerstvo obrany prý pracuje na plánu, jak ruskou armádu "předělat" na podmínky boje pro 21. století.
Osudové osmičky
- Ruští vojáci vtrhli do Gruzie v datu plném osmiček - 8. 8. 2008. V den, kdy začaly olympijské hry v Pekingu a kamery zabíraly v hledišti zachmuřenou tvář premiéra Vladimira Putina.
"Jisté je, že pokud se splní Serďukovovi vize, půjde o největší změny v armádě od roku 1945," tvrdí Ruslan Puchov, ředitel Ruského centra pro analýzy a strategie.
Ruská armáda prošla v devadesátých letech velkým zeštíhlením. Snížil se její rozpočet i početní stav. Sovětská armáda měla na konci 80. let pět milionů mužů ve zbrani, ta dnešní ruská kolem 1,2 milionu.
Od nástupu Vladimira Putina se vojenský rozpočet znovu zvyšuje a armáda patří znovu k prioritám Kremlu. Návrhy na zrušení základní vojenské služby a vytvoření profesionální armády se ovšem neprosadily, přestože i Putin se zmínil o možnosti sestavit takovou armádu do roku 2012.
Gruzínská armáda zřejmě bude muset odložit naděje, že bude brzy součástí NATO. I přes lobbing Spojených států to vypadá, že Severoatlantická aliance zatím Tbilisi nechce.
Na další války s Ruskem to ale nevypadá.
"Je tady samozřejmě ten podvědomý strach, že něco přijde, šušká se, že bude další válka, předevčírem odjela asi polovina gruzínské armády na obří cvičení. V nárazníkové zóně se střílí, krade dobytek, traktory, ale myslím, že pokud nezačne znovu prezident Michail Saakašvili, tak Gruzínci se nemají proč bát dalšího ruského útoku nějakého. To nedává smysl, kdyby Rusové chtěli Saakašviliho svrhnout, tak už to dávno udělají," říká Roman Staněk, který v Gruzii pracuje pro humanitární organizaci Člověk v tísni.
Podle něj ale ani nehrozí povstání proti prezidentovi, přestože část Gruzínců mi připisuje odpovědnost za válku.
"Byl tady pokus o nějakou opoziční demonstraci, ale to skončilo fiaskem, přišlo jenom pár lidí. Asi je ještě brzo na nějakou revoluci. Mám pocit, že se lidé bojí, že pokud by Saakašvili odstoupil, že by se mohl k moci dostat nějaký kandidát Rusů. Lidé už také začínají vidět, kde končí finanční pomoc ze zahraničí. Rozestavěla se zase dálnice, staví se celá nová satelitní městečka pro uprchlíky. Média o tom samozřejmě hezky mluví, a to hraje prezidentovi do karet," říká Roman Staněk.
| Gruzínský blog Romana Staňka najdete ZDE na Aktuálně.cz |
Na závěr ještě dodejme poslední známé údaje o ztrátách na životech v pět dní trvajících bojích. Rusko přiznalo smrt 71 svých vojáků, Gruzie 144 mužů. Dalších 25 Gruzínců je pohřešováno.
Kuriozitou této války bylo ruské bombardování města Gori, v nemž se narodil Stalin a dodnes tam má sochu i muzeum. Paradoxně je Stalin stále dost oblíbený jak v Rusku, tak v Gruzii.
