Degeratu v rozhovoru soudí, že porážka Ukrajiny by znamenala zhroucení transatlantické bezpečnostní struktury. "Rusko připravuje materiál a zbraně na další války," říká bezpečnostní a vojenský analytik, který pracoval na rumunském ministerstvu obrany a v centrále NATO v Bruselu.
Je ukrajinská obrana nyní v kritické situaci?
Jak to sleduji, tak zatím ne, ale nemá k tomu daleko. V květnu nebo červnu bude kritická, pokud Ukrajinci nestabilizují frontu. V létě se také ještě více projeví nedostatek zbraní, protože dodávky ze zahraničí mají už teď zpoždění. Ukrajina přitom potřebuje posílit stávající obranu a také se připravit na další ofenzivu, na další pokus znovu osvobodit okupovaná území. Ale protože dodávky mají zpoždění, bude Ukrajina v létě velmi zranitelná.
Ale je vůbec reálné, aby Ukrajina a další evropské státy vyprodukovaly tolik zbraní a munice jako Rusko? Jeho ekonomika už jede na plné válečné obrátky, průmysl se plně podřídil válečným potřebám…
V každém případě musíme urychlit a zvýšit produkci zbraní a munice. Bohužel v Evropě teprve zjišťujeme, co to znamená válečná ekonomika. Nepočítali jsme s tím, že se dostaneme do takové situace. Mezi jednotlivými evropskými zeměmi navíc v tomto panují rozpory a nacházíme se teprve ve fázi krizového managementu v době, kdy už by zbrojení mělo nabrat tempo. Myslím, že se to nezmění do příštího roku. USA a Velká Británie takové kapacity mají, ostatní země příliš ne.
Znamenají ruská válečná ekonomika a přechod na masivní zbrojení, že Moskva počítá s rozsáhlejším konfliktem, než je válka na Ukrajině?
Právě že ano. Vytvořit dostatek zásob zbraní a munice je jasný plán na pokračování války. Je to zřejmé i z rozsáhlých ruských nákupů zbraní z Íránu a Severní Koreje. Jde o dlouhodobý plán ruského prezidenta Vladimira Putina.
Když Rusko anektovalo v roce 2014 Krym, Putin nařídil centrální bance vytvořit dostatečné bankovní rezervy. A loni se ruské vedení přizpůsobilo vývoji situace na Ukrajině a přešlo na válečnou ekonomiku. Připravuje materiál, zdroje a zbraně nad rámec války s Ukrajinou.
Znamenala by porážka Ukrajiny pro země střední a východní Evropy nebezpečí přímého ohrožení Ruskem?
Víc než to. Důsledky by postihly daleko větší prostor než jen střední a východní Evropu. Zhroutila by se celá bezpečnostní euroatlantická struktura. Nebezpečí přímé vojenské hrozby by jinak samozřejmě nejvíce pocítilo Pobaltí, Polsko a Rumunsko.
Na začátku jste zmínil rozpory mezi evropskými zeměmi. Nakolik vážný je odklon Maďarska a nově i Slovenska od společné politiky vůči Rusku?
Myslím, že maďarský premiér Viktor Orbán své názory a pozice v budoucnosti nezmění. Hlavní je zajistit, aby neblokoval vojenskou pomoc NATO Ukrajině. Blokovat pomoc nebo jakákoliv rozhodnutí uvnitř této aliance by byla zničující. Už jsme mohli vidět, jak Maďarsko blokovalo finanční pomoc Evropské unie pro Kyjev. Obávám se, že podobných situací budeme svědky i dál. Orbán je populista, nacionalista a přítel Moskvy, ale také pragmatik, který ví, co mu v Maďarsku vyhrává volby.
Proč je rumunská politika vůči Ukrajině a Rusku tak odlišná od sousedního Maďarska? Rumunsko Ukrajinu podporuje a pomáhá jí přes své území a přístavy vyvážet obilí.
Rumuni mají velmi špatnou historickou zkušenost s Ruskem a obraz Moskvy v Rumunsku je velmi negativní. Specifickým problémem je pro nás agresivní postoj Moskvy vůči Moldavsku, s nímž máme historické, kulturní a jazykové vazby. V Podněstří, které se od Moldavska odtrhlo, má Rusko vojáky a velké zásoby zbraní. Rumunsko se také obává ruské agresivity v Černém moři. Moskva může chtít přepisovat námořní hranice, může si klást nároky na naleziště energetických surovin a tak dále. V tom je velké nebezpečí.
Dovedete si v budoucnu představit situaci, která by vyústila v připojení Moldavska k Rumunsku? Do roku 1940 tomu tak bylo, pak území anektoval Sovětský svaz.
Myslím si, že se to nestane, alespoň ne v dohledné budoucnosti. Obě země jsou integrovány řekněme evropskou formou nebo v evropském stylu. Máme společný trh, milion lidí má dvojí občanství. Politické sjednocení není prioritou.
