Velká politická kariéra byla Si Ťin-pchingovi předurčena už při narození. Jeho otec, Si Čung-sün, patřil také k "otcům zakladatelům" moderní Číny a během občanské války bojoval po boku Mao Ce-tunga. Když se Si v roce 1953 narodil, žila jeho rodina v přepychu, který platila komunistická strana. U vchodu stála ochranka a Siovi měli chůvu i sluhy. Jako by se chlapec narodil do královské rodiny.
Privilegia, která s sebou vysoká politická kariéra jeho otce nesla, ale trvala jen do druhé poloviny 50. let, kdy Mao zahájil politiku Velkého skoku vpřed. Hladomor, který následoval a zabil desítky milionů lidí, měl i politickou dohru. Mao Ce-tung se obával převratu uvnitř strany, a tak se zbavoval svých kolegů. Jedním z nich byl Siho otec, který skončil v pracovním táboře.
Do nemilosti na internátní škole se proto dostal i samotný Si Ťin-pching, když se s ním ostatní studenti odmítali bavit. Terčem se stal také pro Rudé gardy, mládežnickou organizaci během kulturní revoluce, jejíž členové ho ponižovali.
Po škole byl stejně jako mnoho mladých odeslán na manuální práce na venkov, konkrétně do vesnice Liang-ťia-che. Kvůli represím spáchala jeho sestra sebevraždu.
Často se proto objevuje otázka, co přimělo Si Ťin-pchinga, který kvůli politice komunistické strany trpěl, aby se do ní sám zapojil. "Jedním z důvodů podle mě je, že když Si myslí na své dětství, tak nepřemýšlí nad tím, že strana byla zlá. Ale že ke zlým věcem došlo, když přišla o kontrolu," vysvětluje v rozhovoru pro Aktuálně.cz bývalá zpravodajka z Hongkongu Sue-Lin Wongová. Na serveru týdeníku The Economist má také podcast The Prince, který se životu Si Ťin-pchinga věnuje.
Ten se podle ní rozhodl být "rudější než rudý". "Traumatické dětství ho formovalo. Má strach z chaosu a z toho, co se stane, kdyby strana opět ztratila kontrolu," myslí si.
Pomalé šplhání po žebříčku moci
Díky rodinným vazbám mohl vystudoval chemické inženýrství. Stejný důvod stál ale za opakovaným zamítnutím jeho žádosti o členství v komunistické straně.
Začínal pak jako stranický představitel menší vesnice. Vyšší pozici dostal až po pětadvaceti letech, kdy se v roce 1999 stal guvernérem provincie Fu-ťien, kterou od ostrova Tchaj-wan dělí jen pár desítek kilometrů.
Dlouhou dobu si nikdo nemyslel, že by se mohl stát silným politikem. Vystupoval skromně, byl málo vidět a známější než on se stala jeho druhá žena, zpěvačka Pcheng Li-jüan, která při krvavém potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) v roce 1989 zpívala pro vojáky.
Čínská propaganda ale tuto roli jeho ženy nepřipomíná, využívá raději utrpení, kterému byl Si v mládí vystaven - stejně jako mnoho dalších lidí. Do oficiální verze o Siho životě dobře zapadá i vesnice, kam byl během dospívání poslán pracovat. "Liang-ťia-che je jako Disneyland stranické propagandy. Jeden z příběhů říká, že Si tam byl pokryt blešími kousanci. Teď je proto v každém domě lék proti kousnutí od blech," uvádí Wongová.
Další větší politický úspěch si Si připsal po roce 2007, kdy stanul v čele velkoměsta Šanghaj a byl vybrán do nejužšího vedení komunistické strany. Na sjezdu v roce 2012 byl poprvé zvolen jejím generálním tajemníkem.
Na letošním sjezdu, který začíná v neděli a potrvá zhruba týden, by měl být zvolen už na třetí období. Běžná jsou přitom jen dvě. Devětašedesátiletý Si Ťin-pching zároveň překročil věk, ve kterém chodí čínští politici do důchodu - 68 let. Za jeho vlády přibývá zásahů proti kritikům režimu, etnickým, náboženským a sexuálním menšinám a také proti velkým firmám a milionářům.
Tchaj-wan vedle Siho vlády
Jaká bude budoucnost Číny pod další vládou Si Ťin-pchinga, může odhalit projev, který na sjezdu pronese. Uvolňování atmosféry ale Wongová nečeká, naopak si myslí, že sledování lidí a potlačování projevů nesouhlasu poroste.
Zajímavé podle ní bude také sledovat politiky, kterými se Si obklopí. "V posledních desetiletích jsou ve vládě odborníci na různá témata. Může si ale přizvat taky mladé lidi bez větších zkušeností, kteří mu budou loajální. V takovém případě existuje obava, zda mu budou říkat informace, které potřebuje, nebo jen to, co chce slyšet," uvádí.
Důležitá bude i otázka Tchaj-wanu. Ostrova, který Čína považuje za svoji součást a jemuž hrozí vojenským zásahem v případě, že by vyhlásil nezávislost. Tchaj-wan přesto funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení.
"Na Západě vidíme Tchaj-wan jako prosperující samosprávnou demokracii, ale Čína ostrov vidí jako provincii, která by se měla vrátit. Si a jeho sourozenci byli vychováni v tom, že jsou pravými nástupci čínských revolucionářů. On proto vnímá jako vlastní bitvu pokračování v revoluci. Jedním z jejích nejdůležitějších aspektů z pohledu strany je pak převzít kontrolu nad Tchaj-wanem, což je velmi nebezpečné. Existuje riziko invaze," domnívá se novinářka.
Ovládnutí ostrova podle ní ale může přijít i nevojenským způsobem. "Stejným, jakým přetvořili Hongkong v policejní stát. Nemuseli poslat tanky, použili jiné nástroje, například infiltrovali vládu, policii, bezpečnostní složky, místní i zahraniční podniky, univerzity a neziskové organizace. Zavedli strach a pomocí národního bezpečnostního zákona také autocenzuru," vysvětluje. "Tohle se snaží používat všude na světě. Musíme být bdělejší v našich vlastních zemích. Tchaj-wan je ale v přední linii."
Kdo je Sue-Lin Wongová a jak vznikl její podcast?
Sue-Lin Wongová je australská novinářka v týdeníku The Economist. Dříve pracovala pro agenturu Reuters nebo deník Financial Times. Svůj nový podcast The Prince připravovala od ledna s dalšími čtyřmi kolegy, se kterými zmapovali život Si Ťin-pchinga pomocí 50 rozhovorů a také z výpovědí sourozenců Siho nebo jeho knih.
Lidé, kteří v podcastu vystupují, žijí převážně mimo Čínu, aby nemohli být čínskými autoritami popotahováni za sdílení citlivých informací. Sama Wongová získávání informací popisuje, jako "když děláte podcast o Joeu Bidenovi, ale nesmíte jet do Ameriky, nesmíte mluvit s žádnými Američany a dohlížet na vás bude stát s nejrozšířenějším sledováním na světě. A pokud něco pokazíte, tak vy i všichni, s kým jste mluvili, skončíte ve vězení."
Proto byl podcast a nějakou dobu i celý The Economist v Číně cenzurován. Stejný osud se jim zatím vyhnul v Hongkongu, kde je The Prince nejstahovanějším podcastem.
