Praha - Po útocích v Paříži zaplnily média zprávy, že se francouzští Židé už v zemi necítí bezpečně. A že velký počet z nich přinejmenším zvažuje odchod do Izraele.
Existenci moderního antisemitismu, jeho "zbytků ze starých špatných časů", připouští v rozhovoru pro Aktuálně.cz i Gary Koren, velvyslanec Izraele v České republice. "Může jít třeba o následek komunistického vzdělávání, které antisemitismus podporovalo," vysvětluje.
"Někdy slýchám: To není proti Židům, ale proti Státu Izrael. Ale Izrael je národním státem Židů a pokud by nám bylo upíráno právo na sebeurčení, pak je to vlastně antisemitismus, byť třeba v 'pěknějším' balení. Takové slogany dobře známe z časů komunismu," upozorňuje.
V interview, které publikujeme v den 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora Osvětim, velvyslanec mluví i o vzpomínkových akcích, které pořádá Česko v Praze či Terezíně.
Aktuálně.cz: Členové francouzské židovské komunity začali po útocích v Paříži hovořit o tom, že se už v rodné zemi necítí bezpečně. Že tam míra antisemitismu dosáhla takové úrovně jako v předválečném roce 1938. Je situace opravdu tak kritická?
Gary Koren: V prvé řadě bych chtěl říct, že důvěřujeme francouzským úřadům. Také prohlášení francouzského prezidenta a předsedy vlády nám poskytla ujištění. Minulý týden jsem navštívil Brusel a viděl jsem tu aktuálně zvýšenou bezpečnostní úroveň na vlastní oči.
Nenazval bych to beznadějnými časy. Významní evropští představitelé dávají najevo, že je potřeba bojovat proti všem typům antisemitismu. Věříme, že vědí, co je potřeba udělat, a není naše role jim v tom radit. Můžeme pomoct - máme v těchto otázkách jistou zkušenost - ale mluvit jim do toho nebudeme.
A.cz: Nedávný útok v pařížském obchodě byl útokem muslima na Židy…
Rád bych v této souvislosti zdůraznil, že z toho neviníme muslimské menšiny. Ty žijí v Evropě po desítky let a nic takového se v minulosti nedělo. To je otázka radikalizace.
A.cz: Kde se vlastně bere moderní antisemitismus?
Má to několik aspektů. Antisemitismus, jeho zbytky "ze starých špatných časů", bohužel mohou být v evropských společnostech stále přítomné. Může jít třeba o následek komunistického vzdělávání, které antisemitismus podporovalo. Existuje rasová nenávist pravicových extremistů, ale i nenávist přicházející z extrémní levice.
Novou vlnou je pak antisemitismus přicházející z prostředí radikálního islámu.
Někdy slýchám: To není proti Židům, ale proti Státu Izrael. Ale Izrael je národním státem Židů, a pokud by nám bylo upíráno právo na sebeurčení, pak je to vlastně antisemitismus, byť třeba v "pěknějším" balení. Takové slogany dobře známe z časů komunismu.
Přistěhovaleckou vlnu jsme už jednou zvládli
A.cz: Je Izrael v případě, že k hromadnému exodu francouzských nebo například britských Židů skutečně dojde, na takovou přistěhovaleckou vlnu připraven?
Obecně platí, že do Izraele se může přestěhovat v jakýkoli okamžik kdokoliv židovského původu z celého světa. Ty důvody mohou být různé.
Ideální varianta je, pokud tou motivací je hluboká víra v srdci, že jde o domov židovského národa. Pokud ale lidé přicházejí z ekonomických důvodů nebo na základě bezpečnostních obav, respektujeme to a Izrael bude jejich domovem.
Mohu popsat i vlastní zkušenost. Já jsem se narodil v sovětském Lotyšsku, do Izraele jsme odešli v roce 1973. Moji rodiče chtěli spojit budoucnost rodiny se Státem Izrael. Židé v SSSR tehdy měli dost komunistické nadvlády a měli za to, že se jim nedostává stejných příležitostí.
A.cz: Zvládne ale Izrael přijmout všechny, kdo o to budou stát, i v případě, že se bude bezpečnostní situace nadále dramaticky zhoršovat?
Lze se podívat do minulosti, kdy Izrael zažil například masivní přistěhovaleckou vlnu ze zemí bývalého Sovětského svazu. V 90. letech tehdy do naší šestimilionové země přicestovalo na milion lidí. Samozřejmě to způsobilo nějaké problémy, ale podařilo se to zvládnout.
A.cz: Jak dlouho proces "využití práva návratu" a získání občanství trvá?
To je velmi individuální. Záleží na tom, jaké má žadatel závazky v zemi původu.
Pokud jde například o studenta, který žádné závazky nemá, může to být záležitost týdnů. A pokud přichází z demokratické země, nově příchozí si mohou nechat svůj původní bankovní účet, převést majetek a podobně na dálku.
Jsou i případy, že někdo do Izraele přiletí na dovolenou, zalíbí se mu tam a už v zemi zůstane.
Hlavní hrozba? Írán
A.cz: Bezpečnostní situace v Izraeli se v poslední době znovu zhoršila. Budou noví přistěhovalci ve vaší zemi opravdu ve větším bezpečí?
To je velmi subjektivní. Jde o individuální pocit každého jednotlivce.
Jinak se asi bude cítit člověk, který bydlí v kibucu několik set metrů od hranice s Pásmem Gazy, a jinak obyvatel Tel Avivu. Ale i to je relativní, když si vezmeme, že během loňského léta rakety Hamásu dopadaly až k Tel Avivu.
Obecně ale platí, že lidé, kteří se v Izraeli narodili nebo přišli později a sloužili v armádě, důvěřují bezpečnostním složkám.
Přirozeně to ale je u nás jiné než v Evropě. Žijeme v nepřátelské části světa zvané Blízký východ a musíme za svou bezpečnost a za uznání naší existence coby židovského státu neustále bojovat.
A.cz: Kdo jsou tedy vaši nepřátelé?
Akutně čelíme několika vážným hrozbám. Tou nejpalčivější je Írán, konkrétně jeho jaderný program.
Další hrozby bych shrnul jako radikální islám, to nás pak přímo ohrožuje palestinský Hamás, libanonský Hizballáh, radikální islamisté z - řekněme - Islámského státu a Al-Káidy.
Musíme se rovněž bránit kybernetickým útokům.
Právě radikální islamisté a kybernetické útoky ohrožují také Evropu, Česko nevyjímaje. A těmto hrozbám můžeme čelit společně.
A.cz: Jak funguje ve vaší zemi soužití židovského a muslimského obyvatelstva?
Přibližně tři čtvrtiny obyvatel Izraele jsou židovského původu. Okolo 20 % obyvatelstva tvoří muslimové a zbylá 3 až 4 procenta zahrnují ostatní menšiny, křesťané, Drúzové, například příbuzní židovských obyvatel.
Izrael je židovský stát. Respektujeme však stejné demokratické hodnoty jako evropské země, mezi něž patří i respekt k menšinám. Muslimové mají stejná práva, mají zastoupení v parlamentu a podílejí se na chodu státní správy. Blíží se volby, v nichž může podle odhadů sjednocený blok stran muslimů získat výrazné procento hlasů.
Jsou samozřejmě rozdíly v tom, jak lidé žijí. Muslimské ženy například z náboženských důvodů nepracují, jejich rodiny tedy mají menší příjmy, což vede k chudobě. To nelze chápat jako diskriminaci, podobně chudé mohou být i ortodoxní židovské rodiny, kde zase nepracují muži. Musíme respektovat menšiny.
A.cz: Když už jsme u ortodoxních věřících - jak vlastně dopadla diskuse o jejich vynětí z povinné vojenské služby?
Diskuse probíhá. Je to citlivá věc. Může se to ale stát tématem letošních voleb, které se konají v půlce března.
Mimořádně dobré vztahy
A.cz: Vycházejí v Izraeli podobné karikatury, jaké tiskne francouzský satirický časopis Charlie Hebdo?
Předně bych chtěl říct, že jako každá demokratická země respektujeme právo na svobodu slova a zároveň odsuzujeme násilí, k němuž v Paříži došlo. Tady neustoupíme ani o centimetr, ani o milimetr.
V Izraeli ale vnímáme citlivost těchto karikatur, což pravděpodobně souvisí s roky naší koexistence s muslimskou komunitou.
Kdyby u nás takové karikatury vycházely, pravděpodobně by pak i po dalším útoku lidé z Evropy říkali, že si za to Izrael může sám, protože radikály provokuje…
Osobně si myslím, že na místě je i citlivost.
A.cz: Mluvíme spolu krátce před 70. výročím osvobození Osvětimi (rozhovor byl pořízen 23. 1. - pozn. red.). Část pietní akce letos bude v Praze a v Terezíně. Není to zvláštní?
Není. Vzpomínkové akce se uskuteční v Osvětimi, New Yorku na půdě OSN, Bruselu a také v Praze a Terezíně. Velice si vážíme toho, že Praha hostí významnou konferenci, jehož tématem je boj proti antisemitismu. Je důležité vzpomínat a vzdělávat.
Česko také patří k zemím, které mají s Izraelem mimořádně dobré vztahy. Velkým přítelem židovského národa a bojovníkem proti antisemitismu byl první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
A začátkem února tomu bude pětadvacet let, co byly po pádu komunistického režimu mezi Československem a Izraelem obnoveny diplomatické vztahy. To bylo jednou z priorit zahraniční politiky Václava Havla a právě on byl prvním vrcholným představitelem postkomunistické země v roce 1990, který Izrael navštívil.
A.cz: A nezklamalo vás, Izraelce, že pozvání nepřijali ruský prezident Vladimir Putin, šéf Bílého domu Barack Obama ani francouzský prezident François Hollande? Že se většina světových politických špiček omluvila?
Absolutně ne. Izraelská strana není pořadatelem, je jen jednou z pozvaných delegací. Tím, kdo další přijede, se nezabýváme. To není naše věc.
