Praha - Čtvrt milionu uprchlíků, obviňování z válečných zločinů, civilisté trpící podvýživou a nemocemi a velké množství sexuálně motivovaných útoků. To jsou následky vyhrocené situace na východě Demokratické republiky Kongo.
Afrikanista Jan Záhořík, který nyní sepisuje knihu o dějinách tohoto afrického státu, v rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, jaké jsou příčiny a souvislosti konfliktu na východě země.
Aktuálně.cz: Hovoří se o tom, že mezi hlavní příčiny konfliktu patří nerostné zásoby v oblasti. Jak významnou roli v konfliktu sehrávají suroviny?
Suroviny v Kongu hrají obrovskou roli, dnes se běžně hovoří o tom, že konflikt je veden právě o kontrolu výnosů z těchto cenných zdrojů, jako jsou zlato, diamanty, koltan, kobalt nebo mangan. Problematické na tomto konfliktu je navíc to, že se do něj zapojila řada okolních zemí.
Konflikt se odehrává právě nedaleko hranic s Rwandou. Jak tedy vláda této země zasahovala a zasahuje do konfliktu a proč to dělá?
Rwanda byla od počátku zatažena do konfliktu v Kongu. Dá se říci, že rwandská genocida se postupně přesunula právě do Konga a koneckonců to byly rwandské síly, které v Kongu výrazně napomohly pádu brutálního režimu Mobutu Sese Seka v roce 1997. Od té doby je Rwanda v Kongu přítomna ekonomicky, vojensky i politicky. Když se začala vytvářet nová politická a vojenská garnitura, hrála Rwanda zásadní úlohu zejména v personálních otázkách.
Jak přesně tedy souvisí konflikt s genocidou ve Rwandě v roce 1994?
Tím, že na východě Konga bojují Tutsiové a byly to tutsijské milice, které vyhnaly hutuské bojůvky ze Rwandy, je ta souvislost zřejmá.
Když probíhala ve Rwandě ona krutá genocida roku 1994, zformovala se v sousední Ugandě Rwandská vlastenecká fronta, složená z tutsijských uprchlíků, která postupně vyhnala do Konga hutuské milice Interahamwe a vytvořila novou vládu v čele se současným rwandským prezidentem Paulem Kagamem.
Kagame ale pronásledoval hutuské milice i v Kongu a boje mezi Hutuy a Tutsii pokračovaly i zde. V oblasti východního Konga se také utvořila opoziční skupina usilující o svržení Mobutuova režimu. Paul Kagame tak napomohl Laurentu Kabilovi, aby se stal pozdějším prezidentem Demokratické republiky Kongo. Jeho syn a nástupce ve funkci hlavy státu, Joseph Kabila, dnes usiluje o stabilizaci země za vydatné pomoci západních zemí a OSN.
V současné době mezi sebou bojují vládní konžští vojáci a povstalecké hnutí Laurenta Nkundy, který prohlásil, že hodlá "osvobodit celé Kongo". Jak a kdy vzniklo toto uskupení a o co vlastně usiluje?
Laurent Nkunda byl kdysi významným bojovníkem Rwandské vlastenecké fronty, která bojovala proti Hutuům ve Rwandě roku 1994. Pak se vrátil do Konga, aby zde napomohl svrhnout Mobutu Sese Seka, následně se stal generálem pravidelné konžské armády. V poslední době ale učinil z jedné lokality v provincii Kivu svou základnu a dokonce založil politickou stranu Národní kongres na obranu lidu. Jeho povstalecké hnutí má údajně sloužit na obranu Tutsiů před útoky Hutuů.
Ve kterých vrstvách společnosti Laurent Nkunda získává nové bojovníky a kdo všechno jej podporuje?
Jak už bylo naznačeno, podpory se mu dostává zejména ze Rwandy. Co je smutné na tomto případu, je to, že zde dochází dle různých zpráv k využívání dětských vojáků, podobně jako jsme tomu byli svědky v řadě jiných konfliktů nejen v Africe.
Kdy konflikt na východě Demokratické republiky Kongo vlastně začal?
Východní Kongo bylo zmítáno nepokoji již od dob Mobutuova režimu. Jak jsem již řekl, právě zde se vlastně zrodila opozice vůči Mobutuovi. Druhá občanská válka v Kongu a současná krize jsou spojitými nádobami. Vše vychází z již řečeného: absence funkčního státního aparátu a různé protichůdné vlivy ze zahraničí.
Hrozí, že se konflikt rozšíří i do dalších oblastí? Jak silnou pozici má v zemi současná vláda a její armáda?
Dá se říci, že již od konce Mobutuova režimu, tedy někdy od počátku 90. let, neměla centrální vláda přílišnou moc a kontrolu nad východním Kongem. Kongo, dříve Zaire, trpělo již od počátku své existence regionální diverzitou a neschopností vytvořit jednotný stát. Na tom se samozřejmě nejvíce podepsala více jak 30 let trvající Mobutuova diktatura.
V centrálních a východních oblastech Konga se například jen minimálně rozvíjela infrastruktura. Dnes tedy Konžané nechtěně sklízejí plody toho, co bylo zaseto již poměrně dávno v minulosti. Přičteme-li k tomu mezinárodní aspekty a nerostné suroviny a tedy různorodé zájmy místních autorit, nebylo a není divu, že bylo východní Kongo vždy považováno za přinejmenším „problematické".
Ohrožují stabilitu země i nějaké další povstalecké skupiny?
Kromě hutuských a tutsijských milicí zde existují i lokální frakce, vedené takzvanými warlordy, a to i proto, že do značné míry suplují státní zřízení. Navíc v dobách druhé občanské války měla v Kongu své zájmy například Angola, snažící se zde potlačit angolské povstalecké hnutí Jonase Savimbiho. Takových příkladů bychom našli asi více.
Jaké je možné řešení konfliktu na východě země? Je naděje, že se situaci podaří vyřešit?
To je nesmírně těžká otázka, protože do konfliktu je zapojeno několik mezinárodních subjektů. Vláda ani mezinárodní společenství nemá ve východním Kongu nějakou významnou moc a existenci plně funkční státní infrastruktury v tomto regionu nelze nastolit během několika týdnů. Obávám se tedy, že ještě dlouho budeme slýchat o tak či onak intenzivních nepokojích ve východním Kongu.
Další souvislosti:
| Rozhovor z Konga: Jsou tu znásilňovány tisíce žen |
| Další články o Africe čtěte v rubrice Aktuálně.cz AFRIKA |
