Los Angeles - S padákem na zádech a v obleku byznysmena seskočil z Petronas Towers v malajském Kuala Lumpuru. Přes pravou paži sochy Ježíše Krista v Riu de Janeiro tajně vystřelil z kuše šíp, na který předtím přivázal lano, aby po něm vyšplhal vzhůru a mohl si vychutnat seskok za východu slunce.
S křídlem z uhlíkových vláken přeletěl Lamanšský průliv z Anglie do Francie. Za své kaskadérské kousky platil opakovaně vysoké pokuty.
Teď by chtěl během seskoku volným pádem z výše 32 000 metrů pokořit hranici zvuku.
Jedenačtyřicetiletý Rakušan Felix Baumgartner se na svůj pokus o světový rekord připravuje už tři roky na letecké základně Perris nedaleko Los Angeles za asistence desetičlenného týmu.
Patří k němu i jedenaosmdesátiletý držitel dosavadního rekordu Joseph Kittinger. V srpnu 1960 jako zkušební pilot letectva USA seskočil z výšky 31 kilometrů. Při volném pádu dosáhl rychlosti 900 kilometrů za hodinu.
Baumgartner chce dosáhnout rychlosti ještě o dvě stě kilometrů vyšší. Právě takovou hodnotu, přibližně o deset procent větší než na úrovni mořské hladiny, má rychlost zvuku ve výšce dvaatřiceti kilometrů. Dosáhnout by ji mohl již po třiceti vteřínách.
"Rekordy jsou od toho, aby byly překonávány," říká Kittinger k pokusu svého mladšího kolegy. "A Felix je ten pravý, kdo by můj rekord překonat mohl."
Mínus osmdesát stupňů Celsia
K seskoku ze stratosféry potřebuje Baumgartner podobný oblek, jaký k procházkám do volného kosmického prostoru používají astronauti.
Ve třicetikilometrové výšce panují teploty okolo mínus osmdesáti stupňů Celsia a vzduch je zde tak řídký, že když se Kittingerovi při jeho pokusu před padesáti lety roztrhl rukáv, paže mu začala bobtnat jako droždí.
Největší nebezpečí ale představuje takzvaný flat spin, nekontrolovaná rotace kolem vlastní osy rychlostí 120 otáček za minutu.
"Nejdůležitější je správné držení těla," tvrdí další z členů Barmgartnerova týmu, někdejší zkušební pilot NASA Elnar Enevoldson. "Při prolomení hranice zvuku vznikají extrémní turbulence."
Své o tom věděl alespoň po několik vteřin americký dobrodruh Nicholas Pinatanida, který se Kittingerův rekord pokusil překonat v roce 1966. Když se na padáku snesl k zemi, byl v komatu, ze kterého se už nikdy neprobral.
"Když se člověk začne otáčet velkou rychlostí kolem vlastní osy, ztrácí vědomí," upozorňuje Luke Aikins, který pracuje jako kameraman natáčející volné pády.
V takovém případě otevírá padák automatika. Hrozí ale nebezpečí, že parašutista, který omdlel, se zaplete do popruhů a padák se kolem něj omotá.
Nejdůležitější proto podle Aikinse je správně vyskočit ze speciální vzduchotěsné gondoly obřího balonu naplněného heliem, který Baumgartnera do výšky 32 kilometrů vynese. Spíše než šipka se doporučuje pomalu se překotit kupředu, aby člověk v řídkém vzduchu okamžitě nezačal rotovat.
Pokud bude vše probíhat hladce, začne Baumgartner po dosažení rychlosti zvuku plachtit, aby pád zmírnil a po letu trvajícím pět a půl minuty zatáhne ve výšce půldruhého kilometru nad zemí za šňůru padáku.
Věří, že se mu rekord podaří vytvořit 16. srpna. Přesně půl století poté, co ten stávající vytvořil Kittinger.
