Analýza - Po sedmi letech zažila Latinská Amerika další převrat. V dubnu 2002 venezuelská armáda na krátkou dobu svrhla prezidenta Huga Cháveze, v neděli byl vojenským pučem odstaven honduraský prezident a Chávezův blízký spojenec Manuel Zelaya.
Puč proti Zelayovi je však v mnoha ohledech odlišný od rebelie proti jeho venezuelskému patronovi. Zelaya za sebou nemá ani zdaleka tak velké domácí hnutí, na druhou stranu se zcela změnilo regionální klima a pozice nejdůležitějšího místního hráče - Spojených států.
Zatímco administrativa George Bushe tehdy puč proti Chávezovi přivítala, Barack Obama převrat v Hondurasu ihned odsoudil.
Honduras jako Írán
"Vyzývám všechny politické a sociální síly v Hondurasu, aby respektovaly demokratické normy, vládu práva a články Meziamerické demokratické charty," prohlásil americký prezident Barack Obama.
"Jakékoliv existující neshody musí být řešeny mírumilovně skrze dialog a bez jakékoliv vnější intervence."
Podobně jako íránské volby lze i honduraský puč považovat za test Obamovy zahraniční politiky. A to z určitého úhlu pohledu mnohem důležitější,
Írán je na mezinárodní scéně sice mnohem významnějším hráčem než malá středoamerická republika, Obamovy ruce jsou tu však poměrně svázané. Může sice vyzývat íránskou vládu, aby přestala s potlačováním opozice, jeho vliv na dění v Íránu je však minimální.
Pokud si navíc nechce zcela uzavřít dveře k možným budoucím jednáním s prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem, musí být velice opatrný.
Proti puči
Naopak v případě Hondurasu má volné pole působnosti. Jde o zemi, která je závislá na exportu do Spojených států, nachází se v tradiční sféře vlivu USA a Obama má u latinoameričanů kredit, o kterém se mohlo Georgi Bushovi jen zdát.
Chávez sice nyní vystoupil s tím, aby byla přešetřena možná účast USA na spiknutí, jedná se však spíše o jeho tradiční rétoriku. Vztahy mezi Venezuelou a USA se za Obamy zlepšily a minulý týden se do Caracasu a Washingtonu vrátili příslušní velvyslanci, kteří byli odvoláni po zářijových nepokojích v Bolívii.
Americký velvyslanec v Hondurasu teď prohlásil, že Spojené státy novou vládu neuznají (v případě puče proti Chávezovi to okamžitě učinily) a americká média byla zaplavena citacemi nejmenovaných činitelů dosvědčujících, jak se USA snažily v posledních týdnech puči zabránit a přimět znesvářené strany přistoupit na kompromis.
Podle latinskoamerických politiků však několikařádkové prohlášení na stránkách Bílého domu nestačí a Obama má nyní jedinečnou možnost napravit pošramocenou pověst USA v regionu tím, že bude jednoznačně požadovat Zelayův návrat do úřadu.
Obamova pověst v sázce
Poslední činy honduraského prezidenta mají sice k demokratickým ideálům daleko (nerespektoval výnosy Nejvyššího soudu a chtěl uspořádat referendum o reformě ústavy), jak ale napsal jeden turista trávicí dovolenou na honduraském ostrově Roatán: „Zelayovo osobní řešení problému bylo velmi nedokonalé... vojenský puč je ale určitě méně demokratický než vůdce, který se snaží získat mandát pro reformu ústavy."
Podle bývalého kostarického prezidenta Kevina Casase-Zamory by si měl Obama uvědomit, že jeho pověst v Latinské Americe je nyní v sázce.
„Je to jedinečná příležitost udělat jednoznačnou čáru za minulostí a ukázat, že (Obama) jednoznačně stojí za demokracií, i když tohohle chlápka třeba úplně nemiluje," řekl agentuře Reuters Kevin Casas-Zamora.
„(Zelaya) je stále legitimním prezidentem. Obama by měl požadovat, aby byl navrácen do funkce. Při pohledu do politické historie Latinské Ameriky byl příklon Spojených států k demokracii problematický."
V pondělí večer Obama jeho slova vyslyšel. Po setkání s kolumbijským prezidentem Álvaro Uribem prohlásil, že by byl puč "hrozným precedentem", pokud by se ho nepodařilo zvrátit. Slíbil také, že bude v rámci OAS pracovat na tom, aby se Zelaya vrátil zpět do funkce.
