"Myslela jsem, že je to formalita. Přišla jsem na rektorát, vyplnila nějaké formuláře a brala to jako hotovou věc," uvedla pro deník Aktuálně.cz Kateřina Fuksová. Patří mezi studenty, kteří se vrátili ze zahraničí a chtějí dál studovat na českých vysokých školách. Musela si proto zažádat o nostrifikaci.
Bakalářské studium Fuksová absolvovala na pražské Karlově univerzitě, za magisterským titulem ale vyjela do Estonska na Tartuskou univerzitu, kde ji zaujal obor folkloristika a aplikovaný výzkum kulturního dědictví. "V té době otevírali úplně nový mezinárodní obor, který se mi hodně líbil. Byla to výzva: nová země, nová univerzita, a navíc všechno v angličtině," vysvětluje své rozhodnutí.
Podle jejích slov Univerzita Karlova podobný obor nenabízela. Navíc ji lákala i prestiž estonské univerzity, která se v žebříčcích hodnocení, zvlášť u humanitních oborů, pohybuje výš než její alma mater. Estonsko je stejně jako Česko členskou zemí Evropské unie, a proto Fuksová předpokládala, že návrat domů nebude problém.
Jenže v Praze narazila. Její žádost o uznání studia byla v roce 2019 na Karlově univerzitě zamítnuta.
V posudku, který má redakce k dispozici, se píše, že magisterské studium z Univerzity v Tartu by v Česku nemělo být uznané. Dokonce by za něj studentka neměla dostat ani bakalářský titul. "Její žádost se tak v základu podobá žádosti o uznání toho, že jablka jsou hrušky. A protože jablka hrušky nejsou, být nemohou a ani nechceme, aby byla, nemůže být kladné ani naše vyjádření k její žádosti," stojí mimo jiné v textu vypracovaném Filozofickou fakultou UK. Právě ta o uznání rozhodovala, ačkoliv o její studijní obory Fuksová neměla zájem. Byly však nejpodobnější tomu estonskému.
Dlouhé prodlevy
Fuksová problém řešila i s Tartuskou univerzitou. "Tam to způsobilo pozdvižení, protože nikdo nechápal, co si to v Česku vymýšlíme. Psali mi upřímně udivené dotazy a mně bylo stydno, když jsem jim musela vysvětlovat, o co jde." Na Karlovu univerzitu se tak obrátila garantka studijního oboru v Estonsku, ale ani to nepomohlo.
Přitom pobaltská vysoká škola, stejně jako řada jiných evropských univerzit, potvrzení o dřívějším studiu v Česku nepožadovala. Fuksová proto postup fakulty pražské školy vnímá i jako urážku zahraniční instituce.
Nakonec se odvolala na české ministerstvo školství a několik měsíců čekala, jak se odvolací orgán vyjádří. Hrozilo, že kvůli zdlouhavému procesu jí nebude umožněno nastoupit na doktorské studium na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, o které měla zájem.
Uznání od ministerstva nakonec skutečně přišlo pozdě. Studentce ale na fakultě vyšli vstříc a ona nastoupila.
Absolventská iniciativa Moje nostrifikace loni v lednu provedla průzkum mezi 53 Čechy, kteří si zažádali o uznání studia. Tehdy vyšla najevo řada systémových problémů.
Jen asi pětině studentů trvalo vyřízení žádosti 30 dnů, což je státem stanovená lhůta. Ostatní čekali mnohem déle, ačkoliv drtivá většina z nich ve finále uspěla. Hlavním důvodem pro podání žádosti byla práce pro státní správu. "Jde-li o žadatele, který dokončil vysokoškolské vzdělání v zahraničí, musí doložit nejpozději před konáním pohovoru též doklad o uznání zahraničního vzdělání, pokud není zaručeno vzájemné uznávání dokladů o vzdělání na základě mezinárodní smlouvy," stojí v metodickém pokynu ministerstva vnitra.
Může francouzská Sorbonna učit?
O uznání zahraničního studia žádala před několika lety přesně z tohoto důvodu i spoluzakladatelka iniciativy Moje nostrifikace Berta Jarošová. Na nizozemské Univerzitě v Leidenu absolvovala mezinárodní právo v oboru kyberbezpečnost a už během studia byla v kontaktu s lidmi z českého Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) i ministerstvem zahraničí.
"Troufám si tvrdit, že v té době nebyl v Česku nikdo, kdo by se tématu věnoval a pak chtěl jít pracovat do státní správy. A zároveň takový, o koho by státní správa měla zájem," říká pro Aktuálně.cz.
O její žádosti rozhodovala Univerzita Palackého v Olomouci, protože právě ona titul z mezinárodního práva LLM uděluje. Tím začalo několikaměsíční dopisování mezi studijním oddělením v Olomouci a Jarošovou, zakončené odmítnutím.
"V tom rozhodnutí bylo několik zvláštních věcí. Stálo tam, že za délku řízení si uchazečka může sama," vypráví Jarošová. Přitom v korespondenci, kterou má redakce k dispozici, se opakovaně ujišťovala, zda univerzitě dodala všechny potřebné materiály. Často bez odpovědi.
Univerzitě Palackého také vadilo, že její magisterské studium trvalo pouze rok, přestože v Česku jsou pravidlem dva roky. Daný obor se ale na nejstarší nizozemské univerzitě vyučuje jen v jednoleté formě. "Naprosto to popíralo logiku toho, že jdete studovat obor do zahraničí, který se tady neučí. V Leidenu to byl úzce zaměřený obor a tady vám pak vytknou, že jste nestudovali české ústavní právo."
Univerzita v Olomouci se navíc rozhodla přezkoumat i její bakalářské studium z francouzské Sorbonny. Jarošová tak musela dokazovat, že jedna z nejstarších univerzit na světě je akreditovaná, což podle ní nebývá praxí.
Protože ani ona neuspěla, obrátila se s odvoláním na ministerstvo školství, které jí, stejně jako Fuksové, nostrifikaci poskytlo. Mezitím však přišla o dvě výběrová řízení na místa ve státní správě, protože nesměla k pohovoru.
Redakce Aktuálně.cz požádala o vyjádření i Univerzitu Palackého, ta však na zaslané dotazy neodpověděla a pouze obecně popsala, co přesně nostrifikace je a jak probíhá.
Žádost za 10 tisíc
"Proces byl stresující a ponižující, protože jsem měla pocit, že mé vzdělání v zahraničí bylo vnímáno jako něco nežádoucího a nedůvěryhodného," píše anonymně ve zmíněném průzkumu jedna ze studentek.
"Celý proces včetně následného vyhotovení ověřených kopií českým notářem mě vyšel na více než 10 tisíc korun, což je pro čerstvého absolventa bez práce zásadní výdaj," uvádí další. Samotná nostrifikace stojí tři tisíce korun, studenti ale často musí dokládat i oficiální překlady a další dokumenty.
Iniciativa Moje nostrifikace tvrdí, že problémem je i nestandardnost celého systému. Postup je podle ní nejasný. Mluvčí Karlovy univerzity Václav Hájek ale tvrdí, že pokyny ze strany ministerstva školství jsou dostatečně konkrétní. "Komplikace v nostrifikační praxi způsobují odlišné prvky vzdělávacích systémů v různých zemích," dodává.
S tím iniciativa Moje nostrifikace nesouhlasí. "V řadě zemí EU není nic podobného nutné. Jinde je zase celý proces automatizovaný, takže nezáleží na rozhodnutí jednoho úředníka," tvrdí spoluzakladatel Jakub Červenka. Například v Polsku funguje registr NAWA, který automaticky generuje uznání vysokoškolského diplomu z akreditovaných univerzit EU.
Právě něco takového by si absolventi přáli zavést i v Česku. "Stát si sám zajišťuje odliv mozků, když těm nejkvalifikovanějším lidem se zkušenostmi ze zahraničí nechce umožnit pracovat ve státní správě," dodává Červenka.
Možná změna zákona
Nový ministr školství Petr Gazdík (STAN) chce problémy s nostrifikacemi řešit i se svým stranickým kolegou a ministrem vnitra Vítem Rakušanem. Resort školství má totiž nostrifikace na starosti a vnitro zase rozhodlo, že jsou nutné pro práci ve státní správě. "Štve mě a považuji za nelogické, že absolvent Oxfordu nebo Cambridge nemůže do české státní správy nastoupit bez nostrifikace. Nejde ani tak o to, že by byl takový problém získat nostrifikaci, ale považuji to za neúctu ke studiu na těchto prestižních univerzitách," řekl pro Aktuálně.cz.
Sama ministerstva nicméně uvádějí, že v současnosti nechystají žádné zásadní změny. "Není v plánu nastavit jinou proceduru pro země Evropské unie nebo OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Vzdělávací systémy každé země mají svoje specifika a podléhají národní legislativě," uvedla mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
"Zahraniční vysokoškolský diplom je v České republice obecně platný bez dalšího," dodala Lednová s tím, že nostrifikace je tak potřeba pouze z osobních důvodů nebo když to vyžaduje zaměstnavatel. Stejně tak vnitro nemá v plánu měnit pravidla pro ucházení se o práci ve státní správě.
Vím o tom problému a řeším to. Problém je v tom, že není zahraniční VŠ jako zahraniční VŠ. Sladkovičovo není Oxford…. Ale směřujeme k řešení …
— Petr Gazdík (@petrgazdik) December 27, 2021
Resort školství navíc předpokládá, že část problémů s nostrifikacemi vyřeší novela vysokoškolského zákona, kterou představila už minulá vláda, zatím ale leží ve sněmovně. I ta se problémem nostrifikací zaobírá, ale přináší jen minimální změny a hlavní problémy podle právnické analýzy, kterou si nechal spolek Moje nostrifikace vypracovat, neřeší.
Iniciativa proto doufá, že se jí podaří přesvědčit novou vládu, aby se situaci věnovala. Má v plánu jednat s ministry i poslanci o připravované novele a přesvědčit je o nutnosti větších změn.
