Foto: Meduza.io

Sergej Udovik (28), bratranec Julie a Aleny Romaškovových

Výpověď Julie Romaškovové: "Serjoža zahynul 28. února. My obě nyní žijeme v Dubaji, kam jsem odjely před rokem za prací. Až do té doby jsme žily v Kyjevě. S naším bratrancem Sergejem Udovikem jsme si byli velmi blízcí. Studovali jsme spolu, často jsme se navštěvovali.

Válka zastihla Sergeje na železniční stanici v Černihivu, kde pracoval. Když začalo bombardování města, tak ho jeho kolegyně Lena pozvala k sobě domů do vesnice Kyjenky v Černihivské oblasti. Její sousedé vybudovali navíc kryt a široko daleko nebyl žádný významnější objekt, který by si ruská armáda mohla vybrat za cíl. Zdálo se, že jim tam nebude nic hrozit."

Alena Romaškovová: "28. února bylo v Kyjence po poledni ticho. Serjožova kolegyně Lena připravovala jídlo dětem, zatímco on vyšel z domu pro vodu. Ozval se výbuch, Serjoža se ihned vrátil a společně s Lenou začali oblékat děti. Pak běželi do krytu sousedního domu, ale nestihli to. Ulici, kde byli, začali ostřelovat. Lena zalehla svého staršího syna a Serjoža toho mladšího. Zakryli jim uši a ujišťovali je, aby se nebáli, že vše brzy přejde. V jejich blízkosti explodoval dělostřelecký granát a potom ještě jeden.

Lena nám řekla, že byla z těch detonací úplně dezorientovaná a že jí hučelo v hlavě. Když to přestalo a ona se zvedla, všimla si, jak ze Serjožova týlu crčí krev. Řekl jí ještě, že necítí nohy a že nechce být invalidou. Vzal ji za ruku. Lena Serjožu objala. 'Bude to dobré,' řekla mu. Serjoži se ale zmocnily křeče, ve tváři byl bledý. Lena se ho snažila udržet při vědomí a celou dobu volala o pomoc. Přiběhl soused, zkusil puls, prohmatal hrudník a řekl jen: 'Serjoža zemřel.' Přikryli ho nějakou dekou, která ležela poblíž."

Julie Romaškovová: "Zraněná byla ovšem i Lena s dětmi, takže volala záchranku. Zdravotníci ale nemohli kvůli pokračujícímu ostřelování přijet. Přes celou vesnici tedy šla i s dětmi k silnici, kde si stopla auto, které je odvezlo do nemocnice.

Když jsme s Lenou po dvou dnech znovu hovořily, byla stále v šoku. Proto jsme doufaly, že se zmýlila a že Serjoža je přece jen naživu. Jejich vesnice byla bez proudu a vody. Lidé seděli celé dny v krytech. Začaly jsme proto přes sociální sítě hledat pomoc, obvolaly všechny nemocnice v okolí. Není přece možné hovořit o Serjožově smrti, když schází jeho tělo. Tělo, které zachránilo před střepinami život Lenina syna."

Alena Romaškovová: "Pak se nám ale ozval ten samý soused, který přiběhl k už mrtvému Serjožovi. A řekl nám to, co - třebaže pod vlivem šoku - už dříve Lena."