Praha - Malé městečko Čierna nad Tisou vzniklo a téměř vždy fungovalo jako zázemí pro nákladní nádraží a velké překladiště zboží na československo-sovětské hranici.
Vše se tady točilo kolem kolejí, dep a nákladních vagonů: kvůli rozdílnému rozchodu kolejí v SSSR a zbytku Evropy se zde muselo buď překládat zboží, anebo měnit podvozky vlaků.
Přesně před čtyřiceti lety se ale tento železniční přístav se zhruba čtyřmi tisíci obyvatel stal na malou chvíli dějištěm dramatického politického divadla na nejvyšší úrovni.
Brežněv dorazil vlakem
Právě na nádraží v Čierné nad Tisou začala 29. července 1968 schůzka československého a sovětského vedení.
Přímo ve speciálně upraveném vlaku, který dorazil ze SSSR, jednaly delegace v čele s generálními tajemníky komunistických stran obou zemí Alexanderem Dubčekem a Leonidem Brežněvem.
Rozhovory probíhaly v nervózní atmosféře a zřejmě právě v Čierné nad Tisou se Sověti definitivně rozhodli pro invazi a rozdrcení Dubčekova vedení silou.
Místo konání schůzky bylo výsledkem kompromisu. Dubček chtěl jednat v Košicích, což Brežněv odmítl. Čechoslováci zase nechtěli cestovat do Brežněvem navrženého ukrajinského Lvova.
K dispozici byla jen klubovna
Výsledkem byla Čierná nad Tisou. Jednat ani pořádně nebylo kde, jedinou použitelnou místností byla odborářská klubovna na nádraží.
Sověti ale raději zůstávali ve vlaku. Na noc vždy přejeli hranici a spali v hotelu v nedalekém Užhorodu.
Během čtyřdenního jednání Brežněv žádal, aby Dubček odstranil z vedení KSČ některé politiky. V žaludku mu leželi hlavně Josef Smrkovský a František Kriegel.
Došlo dokonce na antisemitské útoky, když člen sovětské delegace a zároveň tehdejší první tajemník ukrajinských komunistů Pjotr Šelest označil Kriegela pohrdavě za "Žida z Haliče".
Sověti také žádali rozpuštění organizací, které pokládali za antisocialistické. Například KAN (Klub angažovaných nestraníků) nebo K231 (organizace sdružující politické vězně z 50. let).
"Proč nás nazývají stalinisty?"
Co však podle svědků schůzky nejvíce rozčilovalo Brežněva, byla tehdejší větší svoboda československých médií. Stěžoval si Dubčekovi, že novináři bez skrupulí útočí na Sovětský svaz.
Obzvláště jej dopálila jeho karikatura, kterou otiskl týdeník Reportér.
Následnou invazi z 21.srpna později Brežněv mimo jiné obhajoval tím, že československé vedení neplnilo závěry z jednání v Čierné nad Tisou a socialismus v ČSSR tak byl ohrožen.
Svědčí o tom i záznam telefonického rozhovoru Brežněva s Dubčekem, který se uskutečnil 13. srpna. Sovětský lídr tehdy generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ do sluchátka řekl:
"Co se týká československých orgánů masové informace, pokračují bez překážek v napadání KSSS, Sovětského svazu, a došlo to až k tomu, že napadají vedoucí představitele naší strany. Nazývají nás stalinisty atd. Chci se tě zeptat, co to má znamenat?"
Ze samotného jednání ve vlaku existuje pětisetstránkový záznam, který zůstával dlouho přísně tajný. Byl uložen hluboko v archivech ÚV KSČ a četlo ho do roku 1989 jen několik málo vyvolených.
Obyvatelům Čierne nad Tisou zbyla vzpomínka na několik málo dní, kdy se jejich hraniční městečko stalo slavným a promluvilo do "velké" historie.
