* Vnitrostranický převrat se uskutečnil v Bulharsku několik hodin po pádu Berlínské zdi * Oproti Československu bylo Bulharsko se změnami o týden napřed * Přejmenovaní komunisté v roce 1990 vyhráli první svobodné volby
Sofie - Pouhý den po pádu Berlínské zdi se dal před dvaceti lety do pohybu vývoj také v další komunistické zemi.
Nebylo jí však Československo, ale Bulharsko. V balkánské zemi vládl už od roku 1954 Todor Živkov, jeden z nejortodoxnějších komunistických diktátorů v celém východním bloku.
Gorbačovova perestrojka mu nedělala radost, ale protože vždy sledoval kurs Moskvy, formálně začala i v Bulharsku v roce 1987 takzvaná politika přestavby.
O rok později vzniklo první opoziční hnutí v dějinách komunistického Bulharska. Ekoglasnosť. Zaměřovalo se především na katastrofální stav životního prostředí v zemi.
Zatímco východní Evropou už vanul vichr změn, v Sofii stejně jako v Praze a Bukurešti to nejvýše postavený muž strany odmítal brát na vědomí.
A tak poté, co padla Berlínská zeď, proti Živkovovi zasáhli jemu do té doby oddaní spolupracovníci z vlády a politbyra.
35 let u moci
10. listopadu 1989 na plenárním zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Bulharska vystoupil jménem do té doby světu neznámé reformní frakce Petar Mladenov, od roku 1971 ministr zahraničí.
Výsledkem jeho projevu a následného hlasování bylo odvolání Živkova z čela strany. Po pětatřiceti letech.
Bulhary pak večer státní rozhlas šokoval stručným oznámením o změně na postu generálního tajemníka. Přitom bulharská média, stále ještě svázaná cenzurou, neinformovala den předtím o událostech v Berlíně.
Sám Živkov byl prý skupinou čtyř až pěti spiklenců informován o jeho chystaném odvolání jen několik minut před začátkem zasedání. Zato o převratu řízeném Mladenovem věděl dopředu v Moskvě Michail Gorbačov a schválil ho.
Události se pak daly rychle do pohybu, lidé ztratili strach. Bulharská města zaplavily statisícové demonstrace. 17. listopadu - zhruba ve stejnou dobu, kdy v Praze vrcholil studentský průvod na Národní třídě - byl Živkov zbaven také funkce předsedy Státní rady a přestal být tedy i formální hlavou státu.
Obětní beránek?
Později byl 10. listopad interpretován historiky jako pokus části komunistické strany udržet si v zemi moc obětováním Živkova.
Komunistická strana se přejmenovala na socialistickou a v prvních svobodných volbách v roce 1990 skutečně porazila protikomunistickou opozici. V dalších předčasných volbách za už ale zvítězil opoziční Svaz demokratických sil.
Bulharsko pak čekala obtížná devadesátá léta. Tamní vláda se musela potýkat s nelehkou ekonomickou transformací, korupcí, prorůstáním mafiánských skupin do státních struktur a justice, vysokou kriminalitou. v říjnu 1996 byl dokonce před svým domem zastřelen bývalý premiér Andrej Lukanov.
V roce 2004 se stalo členem NATO, tři roky nato i Evropské unie. Tam je hospodářsky nejslabším článkem ze všech sedmadvaceti členských zemí a je Bruselem opakovaně káráno za nedostatečný boj s korupcí.
A Todor Živkov? Žil až do roku 1998. V procesu byl odsouzen za zneužívání moci k sedmi letům vězení, ale trest si "odseděl" u své dcery v domácím vězení.
Až do konce života tvrdil, že se za jeho vlády Bulharům dařilo dobře a měli by mu být vděčni.
U příležitosti listopadových událostí ovšem letos Bulharsko nechystá snad jako jediná východoevropská země žádné oslavy ani oficiální připomínky.
