Washington - Nedostatek dárců orgánů by díky americkým vědcům mohla pomoci vyřešit prasata. V jejich tělech je možné lidské orgány uměle vypěstovat.
O vepřích se již dlouho mluví jako o vhodných dárcích orgánů pro lidské pacienty. Nyní však vědci udělali další významný krok. Prasata by díky němu nedarovala své orgány, ale sloužila by jako inkubátory pro ty lidské.
Vědečtí pracovníci z Kalifornské univerzity vpravili lidské kmenové buňky do prasečích embryí. Březí samice v sobě tedy nosí takzvané chiméry - embrya složená ze dvou genetických informací. V ideálním případě budou mláďata vypadat a chovat se jako normální selata.
Jediný rozdíl bude v tom, že budou nositeli jednoho orgánu kompletně složeného z lidských buněk. Ten pak půjde snadno transplantovat do těla lidského pacienta.
Obavy z komplikací
Prvním takto vypěstovaným orgánem má být slinivka břišní. "Věříme, že se prasečí embryo vyvine normálně, ale jeho slinivka bude složená téměř výhradně z lidských buněk a mohla by být kompatibilní s pacientem pro transplantaci," vysvětlil BBC reprodukční biolog Pablo Ross, který stojí v čele výzkumu.
Přesto panují obavy nad možnými komplikacemi, které by lidské buňky mohly v těle plodu způsobit. Mohly by například zasáhnout do vývoje mozku, čímž by prase do určité míry "polidštily".
"Domníváme se, že existuje velmi nízká šance pro to, aby se vyvinul lidský mozek. Je to ale něco, co se bude dál zkoumat," míní Ross.
Přesto je to hlavní důvod, proč jsou vědci v tomto druhu výzkumu velmi opatrní. Loni bylo kvůli tomu dokonce uvaleno moratorium na jeho financování.
Tým amerických lékařů se již dříve pokusil vmísit lidské kmenové buňky do prasečí DNA, ale bez toho, aby jeho úpravou umožnil růst orgánu složeného z čistě lidských buněk. Tyto experimenty pak končily v laboratořích. Díky nové metodě, která takovou úpravu umožňuje, lidským buňkám nebude ve vývoji nic bránit. Poprvé se opravdu narodí skutečné živé prase s lidským orgánem.
Pěstování orgánů jako nový zdroj utrpení zvířat
Prasata by se tak mohla využívat na pěstování i dalších orgánů, jako jsou srdce, játra, ledviny, či dokonce plíce. Do prasečích embryí by byly vstřikovány klíčové geny konkrétních orgánů pacientů čekajících na transplantaci.
V praseti by byla vytvořená přesná kopie požadovaného orgánu pacienta, akorát že mladší a zdravější. Operace by pak proběhla bez rizika, že by imunitní systém nový orgán odmítl.
Technika genetických úprav, které by ovlivnily, jaký orgán bude vytvořen z čistě lidských buněk, je však stále v procesu příprav.
Prasata jsou předmětem výzkumu takzvané xenotransplantace, tedy transplantace zvířecích orgánů lidským pacientům, již od 90. let minulého století. Jejich orgány mají podobnou velikost jako ty lidské, a proto tato zvířata dlouho představovala naději pro vyřešení situace s nedostatkem orgánů pro tisíce pacientů čekajících na transplantaci.
Vědci se však dlouho potýkali s problémem výskytu nebezpečných virů v prasečí DNA. V laboratorním prostředí bylo prokázáno, že prasečí endogenní retrovirus může infikovat lidské buňky. Byla proto vyvinuta a testována nová technika, která umožňovala úpravu prasečího genetického kódu. Ta se stala odrazovým můstkem pro další zásahy do DNA prasat.
Představou farem na pěstování orgánů jsou však znepokojeni ochránci zvířat, kteří bojují proti velkochovům. Metoda podle nich představuje nový zdroj obrovského utrpení zvířat. Podle nich by se v první řadě měli lékaři zaměřit na to, aby přiměli více lidí orgány darovat. Nedostatek orgánů vidí především v nedostatku dárců.
