Devětačtyřicetiletý Lisickij v srpnu 2014 velel ruským vojskům v bitvě o Ilovajsk na východě Ukrajiny. Ačkoliv Kreml popíral, že jeho armáda na Donbasu bojuje, ve skutečnosti ruští vojáci do regionu vstoupili, aby zabránili porážce takzvaných proruských separatistů.
Rusové v Ilovajsku ukrajinské prapory obklíčili, ale slíbili jim odchod dvěma údajně bezpečnými koridory. Když se ale ukrajinští bojovníci vydali z ilovajského kotle pryč, okupanti spustili palbu. Při masakru zemřelo 366 ukrajinských vojáků, 429 jich utrpělo zranění a zhruba tři stovky Rusové zajali.
Palbu tehdy nařídil právě Lisickij. V neděli Kyjev oznámil, že v bojích na východě země zemřel. Ukrajinská média v té souvislosti píší a hovoří o "pomstě za Ilovajsk" nebo "zjednání spravedlnosti".
"Ukrajinští vojáci dnes pomstili padlé v Ilovajsku. Zlikvidovali velitele praporu 247. útočného pluku Dmitrije Lisického. Velel těm, kteří stříleli na ukrajinské vojáky, když vycházeli z obklíčení," napsal na sociální síti Telegram ukrajinský novinář Jurij Butusov, která má obvykle ověřené informace z dění na bojišti od zdrojů z armády a vede zpravodajský portál Censor.net.
Veterán z Čečenska i Sýrie
Jak Lisickij zahynul, dosud není známé. Zatímco na ukrajinských sociálních sítích lidé vítají zprávu o smrti nepřítele a jeho "odjezdu" z Ukrajiny, v Rusku armáda a média vyjadřují soustrast pozůstalým. Moskva potvrdila jeho smrt až v pondělí 27. března, ale přišla se svojí vlastní verzí.
Lisickij prý nebyl na Ukrajině, ale spáchal sebevraždu ve svém bytě ve Stavropolu na jihu Ruska. Ruská média tvrdí, že podle svých kolegů trpěl v poslední době depresemi, a dokonce mluvil o tom, že se zabije.
Ruský důstojník se zúčastnil všech válek, které ruská armáda v posledních více než dvaceti letech vedla. Byl v Čečensku, Gruzii i Sýrii. Na konci devadesátých let působil v ruském kontingentu, nasazeném v rámci mezinárodní mírové mise v Bosně a Hercegovině.
"Je to ohromná ztráta pro Stavropol. Dmitrij Lisickij za roky své služby mnohokrát projevil v bojových operacích mužnost a odvahu," cituje ruský exilový zpravodajský server Novaja Gazeta Alexandra Tenkova, starostu stavropolské městské části Blagojne, kde Lisickij žil.
Ilovajské trauma
Oficiální ruský životopis se o účasti Lisického v bojích o Ilovajsk a na východě Ukrajiny v roce 2014 nezmiňuje. Kreml oficiálně stále popírá, že jeho vojáci tehdy vstoupili na území Ukrajiny, a trvá na verzi, že tam bojovali muži z východní Ukrajiny a někteří Rusové jim pouze "vypomáhali" jako dobrovolníci. Na jaře 2015 přitom ruský prezident Vladimir Putin osobně Lisického vyznamenal v Kremlu titulem Hrdina Ruska.
Умер российский командир Дмитрий Лисицкий, которого называют одним из организаторов «Иловайского котла».
— Новая газета Европа (@novayagazeta_eu) March 27, 2023
Украинские СМИ утверждают, что его убили украинские военные. Телеграм-каналы Baza и «Кровавая барыня» пишут, что он совершил самоубийство. https://t.co/Okw4ROnP8D
Ilovajsk patří k velkým ukrajinským traumatům. V této bitvě zemřelo nejvíce ukrajinských vojáků v konfliktu, který zmírnily dohody o příměří, uzavřeném na jaře 2015.
Bitva se také stala předmětem vyšetřování v ukrajinských ozbrojených silách. Velitel jednoho z praporů čelil obvinění, že bez koordinace s ostatními jednotkami nařídil svým mužům stažení, a umožnil tím ruské obklíčení města.
Devětadvacátý srpen, kdy Rusové dobyli Ilovajsk a povraždili stovky ukrajinských vojáků, si země každoročně připomíná jako Den památky obránců Ukrajiny.
