Rozhodlo o tom referendum.
Volební tribunál po sečtení 95 procent odevzdaných hlasů oznámil, že 78 procent voličů podpořilo vládní plán na rozšíření průplavu, zatímco proti bylo 22 procent. Hlasování však poznamenala velmi slabá účast, k urnám přišlo jen 43 procent z 2,1 milionu oprávněných voličů.
Panamský prezident už v dubnu oznámil, že jeho země investuje 5,25 miliard dolarů do rozšíření průplavu. Chce ho přizpůsobit pro dopravu velkých plavidel a přestavět tak, aby byl možný provoz současně v obou směrech.
Gigantický projekt má být dokončen v roce 2014. Přesně sto let poté, co Američané otevřeli původní průplav.
Strach z konkurence
Za rozhodnutím Panamy stojí obava, aby ji o pozici hlavní dopravní tepny mezi Tichým a Atlanským oceánem nepřipravil někdo jiný.
"Pokud se této výzvy nezhostíme dobře a nezajistíme, aby průplav nadále poskytoval plavidlům kvalitní servis, objeví se konkurenti, kteří nás vyřadí ze hry," řekl novinářům panamský prezident Martin Torrijos.
O vybudování nového, širšího kanálu s větší přepravní kapacitou totiž v posledních letech uvažovalo Mexiko i další středoamerické státy.
Kromě rozšíření průplavu je součástí projektu i prohloubení umělého jezera Gatún a zvětšení kapacity tří dvojitých zdymadel, které lodě na cestě používají k vyrovnávání rozdílů mezi vodními hladinami. V současné době jsou zdymadla 33,5 metrů široká a 305 metrů dlouhá. Po rekonstrukci budou mít šířku 55 metrů a délku 427 metrů.
Spojnice mezi Asií a východem USA
Správě průplavu půjčí na rekonstrukci zahraniční banky, investice se má vrátit hlavně navýšením přepravních poplatků. Denně projede průplavem zhruba 40 lodí, často ale musí v Pacifiku nebo Atlantiku dlouho čekat ve frontách.
Průplav používají hlavně americká a čínská plavidla, je hlavní spojnicí mezi Asií a východním pobřežím USA. Kanálem procházejí zhruba čtyři procenta zboží z veškeré celosvětové obchodní výměny.
Prohlédněte si grafiku. Dokončení článku naleznete pod ní.
"Požadavky stoupají, lodě jsou stále větší a nákladu je stále více. Dostali jsme se do bodu, kdy jsme prostě museli s průplavem něco zásadního udělat," řekl agentuře Reuters ředitel Správy Panamského průplavu Stanley Muschett.
Kritici naopak namítají, že z rozšíření průplavu budou více těžit jeho uživatelé než sami obyvatelé země. Ozývají se také obavy, že se náklady na projekt výrazně zvýší, vzroste korupce a zadlužení státu se vymkne kontrole.
Základem průplavu jsou tři velká dvojitá zdymadla, opatřená obřími ocelovými vraty. Ta váží 700 tun. Do plavební komory, kde se voda odčerpává nebo naopak doplňuje k vytvoření potřebné výšky hladiny, dostávají lodě speciální lokomotivy.
Průplav a politika
Průplav začal v roce 1880 budovat tvůrce Suezského průplavu, Francouz Ferdinand de Lesseps. Brzy to však vzdal (Panamský průplav byl čtyřikrát dražší než Suezský) a stavbu dokončila vláda Spojených států. Pracovalo na ni 75 tisíc dělníků, tisíce z nich podlehly v těžkých podmínkách malárii, tyfu či žluté zimnici.
V roce 1977 americký prezident James Carter podepsal s Panamou dohodu o předání kanálu do jejích rukou, což se stalo jedním z hlavních témat tehdejších amerických prezidentských voleb. Carterův soupeř Ronald Reagan byl proti předání průplavu.
Vztahy mezi USA a Panamou se pak vyhrotily v roce 1989, kdy americká armáda pozemní invazí svrhla panamského diktátora Manuela Noriegu. Ten nyní sedí v americkém vězení za obchodování s drogami.
