Kuala Lumpur - Dosavadní kariéra Anwara Ibrahima, jednoho z nejznámějších (a na Západě nejoblíbenějších) politiků jihovýchodní Asie, připomíná tak trochu horskou dráhu.
Po desetileté vynucené absenci v politice byl dnes vůdce opoziční aliance Lidový pakt (Pakatan Rakyat) opět uveden mezi zákonodárce, když předtím v úterních doplňkových volbách do parlamentu přesvědčivě zvítězil ve svém domovském státě Penang.
„Cítím pocit zadostiučinění. Je skvělé být zpět," rozplýval se Anwar před novináři krátce poté, co složil slavnostní přísahu a stal se znovu poslancem.
Z vrcholu až na dno (a zpět?)
Anwarovy ambice však míří ještě výš. A není divu. Býval totiž vicepremiérem a všichni už jej viděli v čele vlády. Pak ale přišel pád až na samotné dno.
Krátce poté, co se kvůli ostré kritice korupce a nepotismu v nejvyšších politických kruzích dostal do sporu s vedením své vlastní strany Sjednocená malajská národní organizace (UMNO), jež je u moci už od vyhlášení nezávislosti na Británii před padesáti lety, byl sám obviněn z korupce. A také z homosexuálního styku se svým řidičem, což je v převážně muslimské Malajsii považováno za těžký zločin.
Přestože trval na své nevině, skončil Anwar ve vězení, kde si odseděl šest let. Nejvyšší soud později jeho trest za sodomii, jak malajsijský zákon pohlavní styk mezi muži nazývá, zrušil.
Verdikt o korupčním provinění ale ponechal v platnosti a s ním i politický distanc, který Anwarovi vypršel až letos v dubnu, tedy krátce po parlamentních volbách, kterých se ještě zúčastnit nesměl.
Opozice v nich přesto dosáhla historického úspěchu, ovládla zákonodárné sbory v celkem pěti státech a ve federálním shromáždění získala 82 křesel z 222. K většině jí tedy chybí třicet hlasů.
A Anwar tvrdí, že je nejpozději do poloviny září získá tím, že přesvědčí nespokojené poslance koaliční Národní fronty (Barisan Nasional), aby převlékli kabáty a přidali se na jeho stranu.
Anwar versus Badawi
Přestože by šlo na tradičně stabilní malajsijské politické scéně doslova o revoluci, někteří pozorovatelé takový scénář nevylučují. V řadách Národní fronty i samotné UMNO, která stojí v jejím čele, totiž roste nespokojenost s premiérem Abdullahem Ahmadem Badawim.
Ten čelil výzvám k odstoupení už po nepřesvědčivém volebním výsledku vládní koalice v březnu. Odmítl ale z „Pyrrhova vítězství" vyvodit osobní zodpovědnost a pouze přislíbil, že časem předá moc svému designovanému nástupci, vicepremiéru Najibu Razakovi.
Po úterních doplňkových volbách v Penangu, kde Anwar, nyní člen opoziční strany Keadilan (Spravedlnost), zcela rozdrtil svého protikandidáta z Národní fronty, zazněla kritika na adresu Badawiho znovu a ještě výrazněji.
Vše nyní směřuje k otevřené konfrontaci obou lídrů na parlamentní půdě. Anwar si nepokrytě brousí zuby na premiérský post, který mu byl před deseti lety za krajně podezřelých okolností upřen.
Ironií osudu by mu ale jeho plány opět mohl zmařit soud, který má v nejbližší době začít projednávat nová obvinění ze sodomie, jež vůči němu vznesl bývalý spolupracovník.
Anwar tvrdí, že jde stejně jako před deseti lety o spiknutí, které řídí panikařící špičky vlády. A jeho čerstvé volební vítězství mu jen dodalo přesvědčení, že lidé obviněním nevěří a stojí pevně za ním.
