Řím - Izraelský premiér Benjamin Netanjahu získal v Evropě svého prvního spojence pro ideu demilitarizovaného palestinského státu. Tu Netanjahu představil ve svém nedávném projevu o budoucnosti mírového procesu na Blízkém východě.
Berlusconi včera po jednání s izraelským premiérem v Římě prohlásil, že je "zcela nutné" pro mír v oblasti, aby samostatná Palestina neměla vlastní armádu a aby uznala Izrael jako židovský stát.
Otázkou je, nakolik se pozice italského premiéra shoduje se zbytkem Evropské unie.
Malý krok pro mír
V bezprostřední reakci po Netanjahuově projevu minulý víkend ministr zahraničí České republiky a předseda Rady ministrů EU Jan Kohout sice přivítal, že se izraelský premiér poprvé zavázal k ideji palestinského státu, dodal však, že detaily Netanjahuova návrhu je třeba prozkoumat.
Otevřenější byl šéf diplomacie Švédska, které po Česku předsednictví EU za týden přebírá. Carl Bildt upozornil na to, že "stát nemůže být definován libovolně." Bildt v úterý ještě před Berlusconiho vystoupením zopakoval, že Netanjahu udělal "malý krok kupředu", ale že "musí být učiněno mnohem více."
Server EuObserver, který nazval Berlusconiho "nejlepším přítelem Izraele v Evropě", dodal, že byl italský premiér ke svému izraelskému kolegovi také mnohem mírnější v otázce židovských osad budovaných na Západním břehu Jordánu, kde má větší část palestinského státu vzniknout.
Klíčem osady a Jeruzalém
Rozšiřování osad odmítá jak EU, tak - na rozdíl od administrativy George Bushe - i současný americký prezident Barack Obama. Berlusconi však podle svých slov jen "premiéra upozornil na to, že je třeba vyslat signály o zastavení výstavby osad, které by jinak byly překážkou míru".
Pro Palestince je otázka zastavení růstu osad důležitější než otázka vlastní armády. Netanjahu ve své nedávné řeči odmítl i další dva klíčové palestinské požadavky - aby se stal hlavním městem jejich budoucího státu Východní Jeruzalém a aby se směli na území Izraele navrátit Palestinci, kteří ze svých domovů uprchli během války v letech 1948 a 1949, a jejich potomci.
Podle mnohých odborníků by zřejmě byla palestinská samospráva ochotna ustoupit v druhém bodě, v případě Jeruzaléma však nikoli.
