Péšávar - Městem, které se stalo symbolem pákistánského boje proti islámskému extremismu, je Péšávar. Tisíce lidí tu byly zabity nebo zraněny při teroristických útocích. Ale kdybyste se nyní zeptali obyvatel na jejich největší strach, mnozí by uvedli docela jinou příčinu - potkany, napsal deník The Washington Post.
Během posledního roku podle péšávarského starosty zabili potkani osm dětí. V noci se tito hlodavci vyhrnou ze stok, prokousávají se dveřmi a zdmi, hodují na zásobách jídla a zaplavují nemocnice i školy.
A nejsou to obyčejní potkani, tvrdí obyvatelé. Jsou obrovští - tak velcí, že místní lidé přísahají, že nemohou pocházet z této oblasti. To zavdalo podnět ke vzniku mnoha nových konspiračních teorií v zemi, která je tradičně zvyklá připisovat svá trápení vnějším silám.
Není jasné, jakého jsou druhu
"Jsou velcí skoro jako kočka a mají dva ostré zuby vepředu," líčí osmatřicetiletý Muhammad Humajún a natahuje ruku, aby ukázal délku potkana od lokte po špičku prstů.
V průběhu dějin se opakovaně objevovaly příběhy o obřích potkanech či krysách, jen aby je následně vědci vyvrátili. Průměrná délka těla potkana obecného na Západě je zhruba 15 až 18 centimetrů. Ovšem o některých asijských druzích je známo, že dorůstají mnohem větší délky, což vyvolává nejistotu ohledně toho, jaký druh hlodavce právě teď řádí v Péšávaru.
Ovšem příčiny přemnožení potkanů v Péšávaru se zdají být zjevné. Více než milion lidí žije společně natěsnaný ve špatně postavených domech v jednom z nejstarších měst jižní Asie. Nezakryté odpadní strouhy vytékají přímo na ulice nebo do vodních toků.
Odpadky se bezstarostně vyhazují na chodníky nebo prázdné parcely. Řezníci porážejí krávy a kozy v otevřených výkladních skříních obchodů. A uprostřed hustě zalidněných čtvrtí fungují kuřecí či mléčné farmy.
Vypadá to jako snaha vytvořit potkaní ráj, a přesto místní obyvatelé řeší záhadu, proč je nyní terorizuje jeden z nejvytrvalejších nepřátel lidstva. Někteří říkají, že tento problém začal po sérii povodní v roce 2010 až 2012, které potkany vyplavily z jejich hnízd v horách nedaleko pákistánsko-afghánské hranice.
Přivezli je Američané? Nebo uprchlíci?
Jiní věří, že tito potkani byli odchováni na amerických vojenských základnách v Afghánistánu a dovezeni do Péšávaru nákladními automobily odvážejícími z Afghánistánu po skončení mise koaliční vybavení.
Jedna z teorií říká, že tyto obrovské hlodavce přivezli do Péšávaru nevědomky v zavazadlech uprchlíci před vládní vojenskou ofenzivou v pákistánském kmenovém pásu, kde - jak praví pověsti - přežívají obří krysy po celá staletí. A objevila se i obvinění, že potkani byli geneticky upraveni a úmyslně vypuštěni nejmenovanou cizí mocností, aby terorizovali muslimy.
Šest korun za potkana
Ať už je příčina jakákoli, ocitl se Péšávar znovu ve válce. Minulý týden pod tlakem zákonodárců i obyvatel vyhlásil starosta Muhammad Ásim třífázovou strategii, která k potkanům přistupuje stejným způsobem, jakým město bojuje proti úkrytům ozbrojenců. V zájmu vítězství v této bitvě vytvořil Ásim nový tým 30 městských dělníků, kteří budou noc co noc po městě trousit jed na krysy. Jed zdarma si může také vyzvednout kdokoli z místních obyvatel.
Péšávar také vypsal odměnu - za každého zabitého hlodavce slíbil vyplatit 25 rupií (necelých šest korun). "Lidé mají strach," uvedl starosta. "Nejsou to normální potkani. Sežerou vám jídlo. Sežerou vám šaty. A sežerou vám dokumenty."
Jak mohou potvrdit obyvatelé Washingtonu a dalších amerických měst, tento popis zní jako běžné potkaní chování. Ale zprávy o tom, že potkani už zabili osm dětí a zranili řadu dalších, jen přilily olej do ohně. Podle Ásima jedno dítě nedávno vykrvácelo k smrti poté, co je potkan pokousal v obličeji. A tříměsíční miminko údajně zemřelo poté, co mu potkan ukousl kus ucha.
Někteří péšávarští oficiální činitelé jsou ovšem k těmto zprávám skeptičtí a poukazují na to, že jen málokteré ze zmiňovaných úmrtí potvrdil lékař či patolog. A obviňují sdělovací prostředky, že tyto fámy nafukují, a zhoršují tak existující krizi.
Sežrali i trepku
Ale 33letý Núr Kádir nemá nejmenší pochyby, že se z potkanů v Péšávaru stávají zabijáci. Kádir spal 22. března ve svém domě, který stojí nedaleko odpadní strouhy továrny na mouku, když začalo plakat jeho osmiměsíční dítě. "Jeho křik mě probudil, a já uviděl, že je s ním v posteli krysa," řekl Kadir.
"Já ji zabil, ale synek měl na obličeji krev a stopy po zubech." Jeho dítě přežilo, ale pod okem má stále viditelné poranění, jako by ho poškrábaly zuby ostré jako žiletka. Kádir teď zůstává celé noci vzhůru ze strachu, že se hlodavci vrátí. "Zarazil jsem do dveří trepku, ale ráno byla z poloviny sežraná," dodal.
Ovšem stejně jako v případě zadrhávající se pákistánské války proti lidským teroristům i v případě boje proti hlodavcům se objevují první známky toho, že by ho mohlo mařit špatné plánování a nedostatek nadšení.
Na městský tým, který má noc co noc rozsypávat jed, například vyšlo najevo, že se rozhodl nikam nejít, protože "to vypadalo na déšť". A městští úředníci museli dočasně pozastavit vyplácení odměn za zabité hlodavce, protože jim došla hotovost.
