Hamburk - Přízrak ozonových děr, kterými proniká na zeměkouli nebezpečné ultrafialové záření, strašil svět od okamžiku, kdy se o nich v 80. letech minulého století začalo intenzivněji mluvit.
Loni na jaře upozorňovali vědci na rychle se zvětšující ozonovou díru nad arktickými oblastmi.
Letos přišla ale po dlouhých letech Jobových zvěstí první dobrá zpráva. Celková síla ozonové vrstvy se na základě dlouhodobých měření zvětšila. Přispělo k tomu podle všeho celosvětové embargo na výrobu a používání freonů, halogenderivátů uhlovodíků obsahujících v prvé řadě fluor.
Ty se dříve v hojné míře používaly ve sprejích a chladicích zařízeních. V roce 1987 rozhodla OSN na základě tzv. Montrealského protokolu o tom, že budou zakázány.
Ozonová vrstva, která chrání zeměkouli před zářením z vesmíru, se začala výrazněji zacelovat někdy na podzim roku 2010.
Studie, kterou před nedávnem uveřejnila v časopise Atmospheric Chemistry and Physics skupina vědců okolo Christose Zerefose ze Střediska pro výzkum atmosféry působícího při řecké Akademii věd, prokázala, že rakovinu povzbuzující ultrafialové záření, dopadající na Zemi, se v uplynulých letech výrazně zeslabilo.
O čtyři procenta méně
Své tvrzení opírá Zerefos a jeho tým o měření, která byla v letech 1990 až 2011 uskutečněna na celkem dvanácti observatořích v Evropě, Kanadě a Japonsku.
"Výsledky jsou velmi povzbuzující," citoval deník Spiegel on-line Markuse Rexe z Institutu Alfreda Wegenera ve východoněmecké Postupimi. Rex sám se na studii nepodílel, je ale přesvědčen, že nárůst tloušťky ozonové vrstvy je přímým důsledkem Montrealského protokolu.
"Je velmi dobrou zprávou, že na hustě osídlené oblasti dopadá méně nebezpečného záření," zdůraznil Zerefos.
Ve srovnání s rokem 2007, kdy měřicí stanice vůbec poprvé nezaznamenaly žádný výrazný úbytek ozonové vrstvy jako celku, dopadalo loni na zemský povrch o čtyři procenta ultrafialového záření méně.
Zlepšovat se stav ozonové vrstvy začal vlastně již roku 1995, v následujících dvanácti letech ale efekt výrazného úbytku freonů v atmosféře paradoxně zbrzdila zlepšující se čistota ovzduší, která průniku ultrafialového záření naopak napomáhala.
Rex nicméně varuje, že zejména v jarních měsících hrozí tak jako dříve, že po delším pobytu na slunci může u některých osob dojít ke vzniku melanomu kůže.
Právě loni na jaře se na čas rozšířila plocha ozonové díry nad Arktidou. Nakonec se rovnala pětinásobné rozloze Spolkové republiky. K jejímu vývinu přispělo výrazné ochlazení horních vrstev atmosféry v oblasti Jižního pólu. Ozon se začíná rozkládat při teplotě mínus 78 stupňů Celsia.
Vědci jsou přesvědčeni, že v horních vrstvách atmosféry napomáhají poklesu teplot emise CO2, které v nižších výškách vedou naopak k postupnému globálnímu nárůstu teplot.
Podle propočtů Světové meteorologické organizace bude trvat nicméně ještě několik desetiletí, než se zemská atmosféra zbaví definitivně negativního vlivu freonů, které kdysi unikly do ovzduší.
