Jenže pro podnikatele z obou zemí má větší význam obchod. Píše o tom ve své reportáži francouzský list Le Figaro.
Turecko a Arménie sdílejí 355 kilometrů dlouhou hranici, proplétající se horami Kavkazu. Ankara zavřela všechny hraniční přechody a přerušila diplomatické styky v roce 1993 na protest proti tomu, že arménské síly obsadily část území bývalého sovětského Ázerbájdžánu, historického spojence Turecka. Ázerbájdžán a Arménie v té době vedly válku o Náhorní Karabach.
V pozadí ale stojí obvinění Arménie, že Turecko nese odpovědnost za masakry a deportace Arménů v posledním období rozpadající se osmanské říše, kdy přišlo o život 1,5 milionů lidí. Turecko ovšem připouští smrt "jen" čtvrt až půl milionu lidí a odmítá termín genocida. To mu mimo jiné komplikuje vyhlídky na vstup do Evropské unie.
Pochybní spojenci
Arménská genocida bývá nejčastěji datována do roku 1915, kdy byla masová deportace Arménů zahájena. Z pohledu tehdejšího tureckého vedení šlo v podstatě o "preventivní úder", neboť Arméni byli považováni za kolaboranty spolupracující s carským Ruskem, bojujícím ve válce proti ústředním mocnostem včetně Osmanské říše.
Podobné uvažování přetrvává na turecké straně dodnes. Velká většina Turků za arménskými požadavky na uznání genocidy spatřuje pouze zákulisní hru sousedních velmocí, kdysi Ruska a Řecka, dnes stále častěji Íránu a Sýrie, které chtějí zpochybnit právo Turků na existenci.
Le Figaro věc ovšem nevidí černobíle a upozorňuje, že "pochybní spojenci arménského lidu, což jsou řecký šovinismus, syrské tajné služby, arabský a palestinský terorismus či teokratické ambice v Íránu, nebudou moci pro pokrok civilizace a demokracie v regionu udělat tolik, co dnešní nové Turecko".
Čtěte více:
| Vztahy Turecka a Arménie EU nevyřeší Vztahy Turecka s Arménií komplikují masakry z počátku minulého století i okupace Náhorního Karabachu. | |
| Fakta o genocidě Arménů v roce 1915 V dubnu 1915 tehdejší osmanská vláda zatkla přes 2300 významných arménských osobností... | |
| V Praze se diskutovalo o genocidě Arménů Mezinárodní konference, jejímž hlavním cílem bylo podat důkazy o genocidě Arménů ze strany Osmanské říše... | |
| Země, které uznaly genocidu Arménů Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Kypr, Litva, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rusko, Řecko, Slovensko... |
Nové Turecko, nová Arménie
Je však třeba, aby toto nové Turecko zvítězilo nad starým. V Turecku samém totiž existují vrstvy násilného fanatismu, proti nimž je třeba velmi energicky zasáhnout. Význam takového kroku totiž přesahuje pouhé vztahy jednotlivců a kultur.
Turecko by mělo zdrženlivě a důstojně postupovat k osvětlení tragédie z roku 1915, ale dnešní Arménie má před sebou také cestu, kterou by měla ujít, aby zažehnala jednou provždy své faustovské spojení s teroristickými živly bývalého Sovětského svazu a arabského světa.
Politika ekonomického usmíření s Tureckem je možná: takové ambice měl první prezident Levon Ter-Petrosjan, který raději uprchl, než by vystavil svou rodinu hrozbám mafiánských nástupců ASALA (Arménská tajná armáda pro osvobození Arménie).
Následovali jej hlavní představitelé arménské inteligence, které dnes nalézáme v Kyjevě, v Moskvě, ale i v Kalifornii nebo v Austrálii.
Otevření hranic pomůže oběma stranám
Pro Turecko zavřené hranice znamenají, že musí stavební materiály a textil, které vyváží na bouřlivě se rozvíjející ruský trh, vozit oklikou na sever přes Gruzii, místo aby využilo levnější, ač rezivějící arménské železnice.
Arménie, která je téměř pod úplnou blokádou, neboť má uzavřeny i hranice s Ázerbájdžánem na východě, musí dovážet zboží z Turecka letecky nebo přes třetí země. A arménský vývoz musí objíždět Turecko.
Podle Arménů by otevření hranic zlevnilo obchod s Tureckem a otevřelo tranzitní cesty pro Arménii do Středozemí. Zatím však nelze spatřit ani náznak uvolnění diplomatického napětí mezi Jerevanem a Ankarou. Přesto se podnikatelské skupiny snaží zvyšovat tlak na to, aby hranice byly znovu otevřeny.
O východ se vláda nezajímá
Na Ankaru tlačí i starostové východotureckých obcí u hranic s Arménií. Tato oblast je jednou z nejchudších v zemi a na uvolnění obchodu by vydělala nejvíc. Podle Kaana Soyaka by otevření hranic znamenalo příliv arménských turistů, kteří přijedou navštívit historická místa ve východním Turecku, jako je město Ani, hlavní město středověkého arménského království.
"To by znamenalo 100 dolarů denně (od každého návštěvníka)," řekl a dodal, že východní část Turecka nemá takový zdroj příjmů. "Bohužel turecká vláda v Ankaře nebere ohled na problémy východních oblastí," zdůraznil.
Obyčejní Turci a Arméni ale nečekají na rozhodnutí politiků. Charterové lety pravidelně přivážejí arménské turisty do tureckých letovisek a v halách jerevanských hotelů lze vidět turecké obchodníky pilně uzavírající nové dohody.
