Durban - Malé ostrovní státy a další země ohrožené důsledky globálního oteplování se snaží přimět největší znečišťovatele ovzduší, aby dostáli svým slibům a dohodli se na nových limitech pro emise CO2.
Ty totiž v roce 2010 dosáhly rekordní úrovně, a pokud by nastolený trend pokračoval i v dalších letech, hrozí, že nárůst teplot může koncem století činit i šest stupňů Celsia oproti stavu z tzv. předindustriální éry.
Na radikální snížení emisí budou země jako Maledivy, Tuvalu či Vanuatu naléhat na mezinárodní konferenci o změnách klimatu, která v pondělí začíná v jihoafrickém Durbanu.
Snížit výrazně emise se jako již tradičně zdráhají Spojené státy, Japonsko, Kanada a Rusko, nově se k nim ale připojily také průmyslově rychle se rozvíjející země, jakými jsou Indie a Brazílie.
"Naše planeta nemá jinou alternativu než zajistit kontinuitu Kjótského protokolu, a to na základě nových závazků, které by měly začít platit počínaje rokem 2013," citovala stanice BBC vedoucího argentinské delegace Jorgeho Arguella. Jeho země je jedním z hlavních motorů snah o zavedení nových emisních limitů.
"Jedná se nejenom o politický imperativ a odpovědnost vůči budoucím generacím, nýbrž také o právní závazek, který musí být splněn," zdůraznil Arguella.
Rekordní rok 2010
Americké ministerstvo energetiky zveřejnilo nedávno studii, podle které vypustily státy světa do ovzduší v roce 2010 o 564 milionů tun CO2 více než v roce 2009.
Původní cíl, kterým byl globální nárůst teplot o pouhé dva stupně, by se při podobných objemech emisí v žádném případě nepodařilo splnit.
O novou dohodu vedle malých ostrovních států a přímořských zemí ohrožených záplavami usilují především státy Evropské unie, a to včetně tradičního spojence USA, Velké Británie.
Spojené státy, které Kjótský protokol odmítly podepsat, se obávají, že drastické snížení emisí může přiškrtit hospodářský růst a znemožnit, aby se svět rychle vymanil ze současné finanční a ekonomické krize.
Vědci naléhají na to, aby celkový objem emisí dosáhl svého vrcholu někdy kolem roku 2020 a následně začal klesat, přičemž jako maximální únosné množství bylo stanoveno 44 miliard tun ročně.
Sto miliard USD do zeleného fondu
Na summitu v Durbanu se účastnické země konference chtějí mimo jiné dohodnout na zvláštním fondu, ze kterého by byly dotovány v rozvojových zemích projekty, jež mají za cíl emise snížit. Do roku 2020 by v tomto fondu mělo být celkem sto miliard dolarů, není ale zatím jasné, kdo všechno by do něj přispíval.
Zpráva Programu OSN pro životní prostředí zveřejněná minulou středu uvádí, že globální emise v roce 2020 musí být o 46 procent nižší než v roce 1990, a tedy o 53 procent pod hladinou roku 2005.
Pokud se ale účastnické země konference neshodnou na dalších opatřeních a limitech, může se objem emisí vyšplhat do devíti let až na úroveň 54,6 miliardy tun. Pak by nárůst teplot o šest stupňů Celsia oproti stavu z předindustriální éry byl na konci století prakticky nevyhnutelný.
"Klimatická změna nám nedává čas, abychom hájili národní zájmy, musíme jednat rychle," upozorňuje Mark Roberts z Agentury pro výzkum životního prostředí (EIA).
Tání ledovců v Arktidě a Antarktidě, stejně jako ledovců horských v Alpách a Himálajích, by se ještě zintenzivnilo a řada ostrovních státečků v Pacifiku i nízko položených pobřežních oblastí by přinejmenším zčásti zmizela pod mořskou hladinou.
Ke stejným závěrům jako Program OSN pro životní prostředí dospěla i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Ta však zároveň upozorňuje, že výstup z jaderné energetiky, k němuž se odhodlalo kupříkladu Německo a o kterém uvažují i další země, zdraží plánované snížení emisí spojené se sražením poptávky po energiích o přibližně padesát procent.
