Khmérská metropole
Sídelní město a chrámový komplex si nechal vystavět ve 12. století král Súrjavarman II. Původní výzdoba chrámu je hinduistická. Tato božstva však později nahradilo uctívání Buddhy. První evropské zprávy o Angkoru jsou z 16. století. V předminulém století se nejznámější chrám v Angkoru dostal na kambodžskou vlajku. Záchrana areálu probíhá od konce druhé světové války, násilně ji ale přerušila krutovláda Rudých Khmérů.
Sydney - Větší než Berlín nebo New York, milion obyvatel a sklizně několikrát do roka. A to vše ve 12. století. Další fantasmagorie Ericha von Dänikena? Nikoliv. Tak totiž podle vědců vypadala dávná khmérská metropole Angkor Vat.
Vyplývá to z nových průzkumů světoznámé archeologické lokality v Kambodži, které provedl mezinárodní tým expertů v rámci studie Greater Angkor Project.
Na základě družicových záběrů, leteckého snímkování a kartografických měření vědci vytvořili novou mapu starobylého chrámového komplexu.
Megapole středověku
"Naše mapa poprvé ukazuje, že Angkor nebyl souborem roztroušených chrámů," řekl německému serveru Spiegel Online Damian Evans ze Sydneyské univerzity. "Byla to propletená městská síť, asi desetkrát větší než vše, co bylo dosud objeveno v antickém světě," dodal.
Angkor tak byl vůbec největším předindustriálním městem s propracovaným systémem silnic, cest, zavodňovacích kanálů a umělých jezer. Město mělo i s chrámovým komplexem více než tisíc kilometrů čtverečních.
Megapolis středověku tak byla osmkrát větší než dosud největší známé vykopávky lidského sídliště: mayského Tikalu.
Město praskalo ve švech
Archeologický tým ale také zjistil, že megapole již nebyla schopna další obyvatele absorbovat. Podle hesla "kdo s čím zachází, tím také schází" město praskalo ve švech a na předměstích Angkoru začaly vznikat nekvalitní slumy.
Archeologové totiž nalezli i protržené hráze a zborcené domy. Vývoj a pád Angkoru je ale stále znám jen v hrubých obrysech. "Nicméně - alespoň víme, kde máme odpovědi hledat," komentoval Evans nové objevy v sídelním městě starých Khmérů.
