"Velmi působivý a až dojemný ceremoniál s obdivuhodným výběrem skvělých lidí a především charismatickým prezidentem Andrejem Kiskou," popsala atmosféru slavnostního večera Aktuálně.cz Zuzana Špitálská, dcera vyznamenané Dagmar Burešové.
Historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů připomíná, že Dagmar Burešová Libuši Palachovou hájila velmi statečně. "Vlastně se tak obě ženy postavily před padesáti lety československému komunistickému zřízení," říká Blažek.
I přestože advokátka Burešová od začátku procesu věděla, že to nebude pro ni a její rodinu jednoduché, rozhodla se případu ujmout a bojovat. Ona i její manžel byli několikrát vyslýcháni StB a byli perzekvováni. Komunistická tajná policie jí dokonce na sedm let zabavila pas. Její mladší dcera Lucie nesměla být přijata na gymnázium. Burešová i přes tyto a další komplikace nikdy nelitovala, že případ Libuše Palachové, která se snažila obhájit čest svého zemřelého syna, vzala. Celý život se řídila heslem "zbabělost by měla být trestná".
Soud s komunistou Vilémem Novým začal ovšem už v jiných poměrech v srpnu 1970. Nový měl podle soudkyně Jarmily Ortové na kritiku Palachova činu nejen právo, ale byla to i jeho povinnost. "Ti, kteří kritizují režim, nemají právo na obhajobu," zněl verdikt. Soudkyně Ortová se nezabývala podstatou sporu - hodnotila jeho účastníky podle politické orientace.
Někdejší poslanec Vilém Nový opakovaně veřejně i v médiích rozšiřoval lživé teorie ohledně smrti Jana Palacha. Podle něj mu vymyli mozek pravicoví spisovatelé, kteří mu nabídli roztok studeného ohně, takže se mu při jeho protestu nic nestane. Celou kauzu volně zachycuje třídílná televizní série Hořící keř polské režisérky Agnieszky Hollandové.
Jako advokátka Dagmar Burešová pracovala do roku 1989. Advokátní kancelář po ní převzala starší dcera Zuzana, která se zaměřuje na stejnou problematiku - náhrady škody na zdraví. Zuzana Burešová, provdaná Špitálská, vede kancelář dodnes. V rámci soutěže Právník roku byla její maminka Dagmar Burešová uvedena v roce 2007 do právnické síně slávy.
Osobnost Dagmar Burešové vyzdvihuje historik Petr Blažek i proto, že po srpnu 1969 - tedy v době nastupující normalizace a existenčních potíží těch, kteří se nesmířili se sovětskou okupací - aktivně pomáhala lidem v pracovněprávních sporech.
"A mnohé ty spory dokonce vyhrávala, takže lidem, které se komunistický režim snažil existenčně zlikvidovat, opravdu velmi pomohla. I tohle bychom si měli při vzpomínce na Dagmar Burešovou uvědomit. Státní vyznamenání z rukou prezidenta Andreje Kisky si proto zaslouží jako málokdo, byť přichází pozdě," říká historik Blažek.
Burešová zastupovala kolem sta osob stíhaných totalitním režimem, mezi nimi i Milana Kunderu, Ivana Medka anebo Karla Kyncla.
"Dášino nevyslovované, ale o to nespornější krédo znělo: zbabělost by měla být trestná," vzpomínal rovněž někdejší disident a polistopadový premiér české vlády Petr Pithart ve své knize Po Devětaosmdesátém.
"Disidenty tenkrát houfně propouštěli z práce, a protože to podnikoví a kádroví právníci neuměli, byly první výpovědi neplatné. Já vyhrávala spory a postižení za mnou začínali chodit v zástupech," popisovala později Dagmar Burešová.
