Proces, který je plánován do prosince, je vzhledem k věku někdejších nacistů považován za jeden z posledních. "Viděl jsem mnoho těl," řekl Dey, který byl nasazen jako dozorce v nacistickém koncentračním táboře Stutthof nedaleko Gdaňsku. "Obrazy utrpení a hrůzy mě pronásledují celý život," dodal s tím, že je mu líto, čím si lidé v koncentračních táborech prošli. Zařízení, kde sloužil, označil za hrůzné místo.
Deyovi bylo v době činů, ze kterých se zodpovídá, 17 let, případ proto rozplétá soud pro mladistvé. Podle státního zastupitelství byl ve Stutthofu coby dozorce nasazen od srpna 1944 do dubna následujícího roku a při plnění svých povinností "usnadnil zákeřné a příšerné usmrcování zejména židovských vězňů". Vyučený pekař nepopírá, že v koncentračním táboře působil, ale odmítá vinu.
Dey v pondělí u soudu hovořil o tom, že ze strážní věže viděl mnoho mrtvých vězňů, především žen. Vždy ráno je spoluvězni nahé vytahovali z baráků a nosili k vozíku, na který je nepokládali, ale házeli. Tvrdí, že jen jednou se ze zvědavosti podíval oknem do krematoria, kde uviděl dvě pece a před nimi na zemi těla.
"K Hitlerjugend jsem se přidat nechtěl"
Soudu Dey řekl, že dozorcem se nestal dobrovolně. Tvrdil, že byl vždy samotář, proto také dlouho váhal připojit se k nacistické mládežnické organizaci Hitlerjugend. "Nelíbilo se mi pochodovat," uvedl.
Řekl, že se mu jako šestnáctiletému pekařskému učni podařilo lstí utéct z rekrutačního shromáždění německé armády. Brzy poté ale musel k odvodu, kde mu byla nalezena srdeční vada, kvůli které byl uznán neschopným k bojovému nasazení. Když pak dostal povolávací rozkaz k nástupu do Stutthofu, podle svých slov se snažil dostat ke službě v kuchyni.
Dey ujistil, že jako dozorce nikdy nepoužil zbraň. Také řekl, že jednou vězňům dokonce pomohl, za což mu v případě odhalení hrozil přísný trest. O případu řekl, že musel doprovázet skupinu mužských vězňů mimo tábor a že cestou nalezli mršinu koně. Vězni Deye požádali, zda si mohou kus masa odříznout a pronést zpět do tábora, což jim povolil.
"Nesměl jsem jim dávat žádné jídlo, nesměli jsme s nimi udržovat žádný kontakt," vysvětlil soudu.
Dey dále vypověděl, že o koncentračních táborech věděl už před nástupem do služby. Jeho otec totiž musel na výslech, neboť kriticky komentoval válečný vývoj. Než otce z výslechu propustili, pohrozili mu podle Deye, že za takové výroky se chodí do koncentračních táborů. Soudu Dey ještě řekl, že slyšel také o vysídlování Židů, nevěděl ale, kam byli transportováni.
Do konce druhé světové války zemřelo ve Stutthofu a pobočných táborech a při místních pochodech smrti na 65 000 lidí. Ve Stutthofu byli vězněni mimo jiné Poláci, sovětští váleční zajatci a Židé, kteří zde byli systematicky zabíjeni, součástí zařízení byla i plynová komora.
Německo po usvědčení dozorce z vyhlazovacího tábora Sobibor Johna Demjanjuka v roce 2011 vystupňovalo své úsilí o stíhání dalších lidí, kteří se na nižších úrovních na hromadném zabíjení podíleli třeba jen nepřímo.
