Praha – Lidé na mnoha místech Sýrie potřebují urgentní pomoc, nevolám po vyzbrojení opozice a povstalců. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká syrský literární kritik žijící v Paříži a opoziční aktivista Subhí Hadídí.
Do Prahy přijel na vzpomínkový večer u příležitosti výročí narození palestinského básníka Mahmúda Darwishe v době, kdy se v Ženevě znovu jedná o ukončení pět let trvající syrské války.
Podle Hadídího nesou velkou část odpovědnosti za krvavý konflikt státy, které v Sýrii vojensky intervenovaly nebo tam posílají zbraně.
Proč jste opustil Sýrii?
Odešel jsem ze Sýrie v roce 1988. Patřil jsem k opozici a v té době bylo několik mých přátel a spolupracovníků zatčeno. Mně se podařilo uniknout shodou náhod a tři měsíce jsem se skrýval na různých místech. Ale obával jsem se, že zatknou moji matku či sestru jako rukojmí, aby mě donutili se vydat.
Dospěl jsem k názoru, že bude pro všechny nejlepší, když odejdu ze Sýrie. Dostal jsem se do Libanonu, pak lodí do Larnaky na Kypru a dál do Paříže, kde od té doby žiji.
Koho nejvíce obviňujete ze situace, do které se Sýrie dostala? Asadův režim, Západ, Rusko, nebo islamisty?
V první řadě Asadův režim. I když za to může také Írán, Hizballáh i syrská exilová či domácí opozice. Ale největší vinu nese Asad.
Protesty začaly v roce 2011 nenásilně. Děti napsaly ve městě Dará pod vlivem událostí v Tunisku a Egyptě na zeď výzvy ke změně vlády. Byly zatčeny a členové bezpečnostních sil je mučili.
Strhali jim nehty. Důstojník řekl otcům, kteří žádali propuštění dětí, aby zapomněli, že ty děti vůbec kdy měli. A pokud chtějí mít další děti, mají k němu přivést své ženy.
Zvláštní na tom je, že Dará bylo vždy město velmi loajální k tomuto režimu. Několik premiérů a vůbec politiků vzešlo z tohoto města.
Režim na nenásilné demonstrace reagoval střelbou. A držel se přesvědčení – podle mého názoru na základě rady z Ruska a Íránu –, že nejlepší způsob, jak bojovat s opozicí a demonstranty, je všechny označit za teroristy, islamisty nebo džihádisty. Tehdy v roce 2011 nebyl na demonstracích nikdo, kdo by žádal šaríju nebo hlásal džihád. Žádný Islámský stát nebo Al-Káida.
Džihádisty si přece nevymyslel Asad…
Pustil z vězení v roce 2011 zadržované džihádisty. Mezi nimi čtyři velmi vlivné, kteří předtím bojovali proti Američanům v Iráku.
Umožnil vzestup Islámského státu. Jeho bojovníci byli původně jen u hranic s Irákem. Ale nikdo je nezastavil, když obsadili v Rakce šestipatrovou budovu, nejvyšší ve městě.
Přestože se vědělo, že tam mají velení, nikdy to režim nebombardoval. Nikdo je nezastavil ani nebombardoval, když pochodovali pouští z Dajr az-Zaúru k Palmýře, kde potom režim stáhl své vojáky.
Proč?
Protože Asad chtěl, aby islamisté zničili archeologické památky a svět se na něj díval jako na menší zlo. Aby se jich Západ bál a řekl si, že Asad je lepší varianta než oni. Aby si lidé řekli "Ó Bože, podívejte se na to, to je ten Asad lepší."
Taky je třeba říci, že zatímco džihádisty pouštěl z vězení, představitele umírněné a sekulární opozice, demokraty, naopak zatýkal a věznil. Napadá mě třeba případ Ghiáse Mattara z Damašku, který při demonstracích rozdával vojákům vodu a růže.
Byl zatčen a umučen. Demokratičtí aktivisté byli cíleně likvidováni, aby ulice mohli obsadit islamisté a radikálové.
Kdy tedy přišel zlom, když protesty byly zpočátku nenásilné?
Turecko intervenovalo, Írán intervenoval. Také Hizballáh, Katar a další. Ze Sýrie se stala mezinárodní hra. Lidové povstání tak bylo tímto způsobem konfiskováno.
Dnes vidíme, že neexistuje shoda ani na vytvoření bezpečné zóny pro uprchlíky, aby nemuseli utíkat do Turecka. I toto odmítá takzvané mezinárodní společenství. Protože jsme dospěli k situaci, kdy přichází tolik syrských uprchlíků do Evropy.
Každý, kdo je informovaný a zná reálnou situaci v zemi, vám řekne, že většina z nich nepřichází z oblastí ovládaných džihádisty z Islámského státu nebo Fronty an-Nusrá. Ale ze zón, kde Asadův režim bombarduje barelovými bombami.
Tam se nedá žít, protože nikdy nevíte, co taková bomba udělá, kam dopadne. Lidé v Sýrii se ničeho tak nebojí jako barelových bomb. (Jde o barely, naplněné výbušninami a šrapnely, shazované z letounů či helikoptér – pozn. red.)
Obávám se, že pokud vláda zůstane beze změny tak, jako doposud, bude přibývat uprchlíků a v částech Sýrie se nadále udrží Islámský stát. Rusko nebo Spojené státy mohou bombardovat desítky let, ale mnoho nezmění.
Nevěříte, že vláda přistoupí na nějaké kompromisy?
Musíte rozlišovat mezi asadovskou dynastií a režimem. Dynastie už de facto skončila, v tom se shodují i Asadovi velmi loajální lidé, třeba alávité v Latákíji (alávité jsou menšinová náboženská komunita, k níž patří i Asad – pozn. red.).
Režim je širší pojem. Tvoří ho lidé, kteří mají ekonomické zájmy. Dnes máme v Sýrii skupiny důstojníků, kteří nejsou loajální ani tak Asadovi jako Íránu, Hizballáhu nebo také Rusku.
Svět by měl především zajistit, aby Syřané dostali potravinovou a humanitární pomoc. Nevolám po dodávkách zbraní pro opozici, ale pro zajištění podmínek, za kterých by dostali pomoc lidé, kteří to potřebují.
Často se mluví o sektářském pozadí konfliktu v Sýrii. O tom, že na straně režimu jsou alávité či křesťané, proti nim stojí sunnitští muslimové…
Na tom se Asad snaží stavět. Ale Sýrie má dlouhou tradici integrace různých náboženství. Nevím o tom, že by kdekoliv v Sýrii propukly konflikty mezi civilisty, mezi neozbrojenými lidmi různých náboženství. Třeba mezi sunnitskými a alávitskými vesnicemi.
